Člověk míní, virus mění

Měl jsem toho na současnou dobu v plánu hodně, chtěl jsem dávat denně nový článek do novin, pozvat další a velmi významné hosty do rádia, chtěl jsem se dnes, na den Jana Husa zajet podívat na setkání na jeho počest na Sion, chtěl jsem toho moc.

Jako dítě jsem často trpěl angínami, a jako na potvoru většinou hnisavými. Tehdy v padesátých letech to lékaři řešili jednoznačně, vytrhli mandle a bylo po angínách. A skutečně, od té doby jsem sice tu a tam dostal chřipku včetně zlého kašle, ale to není divu, kuřáci mají kašel vždycky horší a déle jim trvá, ale angínu? Tu ani jednou!

Již ve Starém zákoně se tvrdilo, že partneři by spolu měli snášet dobré i zlé. Domnívám se, a to i přesto, že v současné době není Starý zákon jaksi ve fóru, že to tak má být a je to tak správné. Potvrdilo se to i mně. Partnerka se kdesi od kohosi nakazila právě angínou. A zdrbla ji, ulehla a nakonec skončila na antibiotikách. Snad při přinášení čaje, snad při jiné příležitosti, jelikož jsem nedbal na varování, že bych mohl angínu chytit i já, jsem nejprve pocítil škrábání v krku.

„Vidíš? Já ti to říkala, chytils to ode mne,“ říkala mi vyčítavě, když jsem se zase motal kolem ní. „Nemám mandle, angína u mě nemá šanci,“ tvrdil jsem namyšleně. Měla a jakou! Sotva se partnerka zmátořila a jakž takž vyléčila, přestal jsem polykat. Krk mi natekl, přišel kašel, horečka, byť nízká, spíše jen zvýšená teplota, ale hlavně, přišlo dušení v noci. Jakmile jsem ulehl, a bylo lhostejno jak, otvůrek v krku se mi zaklapl a já se dusil. Dvě noci jsem proseděl na lůžku, a pokud jsem si nezdříml vsedě, nespal jsem.

Nemám rád antibiotika, proto jsem se rozhodl léčit se bylinkami. Všemi, o kterých se psalo, že jsou proti angíně. Bylo to na nic, bylinky nestačily, navíc se mi v krku objevil hnis a neustále se rozšiřoval a rozlézal po celé oblasti. Vzdal jsem to a šel k lékaři, samozřejmě jsem dostal antibiotika. Jenomže neléčená angína dosáhla takové síly, že ani po spotřebování třetiny pilulek antibiotik, nenastává nijaké zlepšení. I nadále spím většinou vsedě, i nadále se hrozím jakéhokoliv jídla, stejně nemám vůbec chuť, stejně jako na počátku léčby jsem totálně fyzicky zničený.

Nesmím na slunce, tudíž ani do bazénu, to by koneckonců až tak nevadilo, ale zahrada už připomíná džungli a já mám skutečně strach jít na slunce a celé odpoledne se věnovat sekání té prokleté trávy, která právě teď, v době mé nemoci, schválně roste jak blázen. Na Sion samozřejmě musím zapomenout, stejně jako na Krakovec, tedy na hrad, kde byl Jan Hus předtím, nežli vyrazil na svou poslední cestu do Kostnice. A tak bych si dovolil poradit všem podobným šílencům, jakým jsem byl i já, že byť jsou bylinky skvělá záležitost, s některým onemocněním si neporadí. Tedy alespoň ty, co jsem použil já, pokud jsou nějaké účinnější, nevím o nich. A z vlastní zkušenosti tvrdím, že nemá smysl váhat s návštěvou lékaře, kdybych nenechal angínu tolik rozjet, mohlo mi už být mnohem, mnohem lépe. Teď mi však nezbývá nic jiného, nežli trpět a čekat, až nemoc bude ta tam.

Vladimír Kapal