Co se to stalo s naší zemí?

Situace v naší krásné zemi je již pro většinu jejich obyvatel nepřijatelná. Za 22 roků od „Sametové revoluce“ naše země nemá téměř žádný majetek, protože většina z něho se buď rozkradla, rozdala nebo nevýhodně rozprodala. Vládne tu korupce na všech stupních veřejného života, je zničený systém školství, zdravotnictví, zemědělství, sociální péče a dalších oblastí. Naše země je zadlužená, občany ničí svévole exekutorů, soudnictví je pod přímým vlivem a kontrolou politiků, stoupá nezaměstnanost a tak se dá pokračovat dál a dál.

To, že jsme v roce 1989 chtěli změnu, o tom není pochyb. Každá změna by ale měla vést k lepšímu, a v to jsme také doufali, a to nám bylo slibováno.  Chtěli jsme cestovat, svobodně vyjadřovat svůj názor, mít možnost podnikat a celkově se mít lépe. Naše země nebyla zadlužená a její majetek v té době byl v hodnotě přes 4 biliony korun.

V této počáteční euforii jsme si ani neuvědomovali, že změny, které po roce 1989 postupně přicházely, vytvořily podhoubí pro dnešní katastrofální stav naší ekonomické, politické a celospolečenské situace.

K napsání tohoto zamyšlení mě přivedlo zhlédnutí televizních novin (22.2.2012) , ve kterých byla uvedena zpráva o zákonu, podle kterého musí dětský lékař, který bude očkovat miminko, zapsat do PC, kde, kdy a jak přesně toto dítě držel při vlastním očkování a dle toho jestli se náhodou nedopustil omezení osobní svobody!? Neodpustím si poznámku, že jsem se domnívala buď že je 1.dubna nebo žijeme ve státě zvaném Absurdistán.

V úvodu jsem mimo jiné uvedla, že je zničený systém školství a tak se u této neobyčejně důležité oblasti našeho života zastavím.

V loňském roce se velice často skloňovala otázka státních maturit a jejich zavedení do praxe.

Když jsem na konci šedesátých let maturovala na SVVŠ, tak se v den písemných maturitních zkoušek ráno v 8 hodin pustil školní rozhlas a z něho hlas ze státního rozhlasu nám přečetl témata písemných prací. Jak jednoduché a praktické. Osnovy byly na všech typech středních škol jasně dané, a proto absolventi těchto škol z celé republiky měli dle svých schopností i stejné vědomosti.

V devadesátých letech se ale tento zavedený a osvědčený systém zničil. A výsledek? Po dvaceti letech se mluví o tom, že se bude muset investovat mnoho set milionů na jednotné státní maturity, a to v  době, kdy nám vládnou počítače a vše je daleko jednodušší. Jediné, co si v této souvislosti lze pomyslet je to, že buď se jedná o jeden z dalších neuvěřitelných tunelů nebo toto vymýšlejí lidé, kteří o školství vědí asi stejně jako já o kybernetice, to znamená NIC!!

A tak můžeme vzít jednu oblast po druhé a  dojdeme k jedinému závěru: vše co fungovalo se zničilo. Sice můžeme cestovat, pokud na to máme, ale co víc? To že máme lepší auta, počítače, nakupujeme v supermarketech atd., to by přišlo stejně, to je pokrok. Vedle toho jsme ale získali strach o práci, strach, zda si budeme moct dovolit zaplatit pobyt v nemocnici, zda budeme mít na léky, na školné pro děti. Strach o střechu nad hlavou, když přijde exekutor, který nám zabaví majetek za údajnou černou jízdu před deseti lety. Zatímco jedni si mohou dovolit kupovat soukromé tryskáče, jiní žebrají. Invalidním spoluobčanům se snižují příspěvky, aby se na druhé straně platily stamiliony za nesmyslné projekty, u kterých se mohou krásně „odklánět“ peníze.

Ano, máme svobodu projevu, máme demokracii, ale nezkoušejme namalovat někomu z mocných této země tykadélka. Tam svoboda končí.

Dagmar Altmanová