Mikulášská tradice trvá již tisíciletí

V předvečer svátku svatého Mikuláše, 5. prosince, zaplní ulice měst a obcí množství různě oblečených a maskovaných Mikulášů, čertů a andělů. Každoročně pak navštíví rodiny s malými dětmi, aby nejprve čerti zjistili, zda děti po celý rok příliš nezlobily, a pak je Mikuláš obdaruje různými dárky. Zvyk a obyčej chodit v převlečení za Mikuláše, čerty a anděla, se váže ke staré křesťanské tradici vycházející ze skutečné, historicky doložené postavy a činů.

Svatý Mikuláš z Myry žil v letech 280 až 345, některé další prameny uvádějí dobu mezi lety 286 až 352. Mikuláš byl biskupem v Myře v Lykii. Již za svého života byl mezi prostým lidem velice oblíben, proslul štědrostí ke všem potřebným a chudým. Projevoval se jako ochránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Legendy mu připisovaly mnoho zázraků, a proto byl též nazýván Mikulášem Divotvůrcem. Jedná se o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanském světě, ve východních církvích je druhým nejuctívanějším vůbec, hned po Panně Marii.

V západních liturgiích jeho svátek připadá na 6. prosince a je spojován s rozdávání dárků dětem. Zároveň je svatý Mikuláš patronem námořníků, obchodníků, ale i lukostřelců a dětí. Dále pak lékárníků, právníků, studentů a v neposlední řadě i vězňů. Je též patronem některých států, například Ruska či Lotrinska, ale je patronem i řady měst, například Amsterdamu, Bari a dalších.

Svatý Mikuláš se narodil ve městě Patara v římské provincii Asii do řecké rodiny. Jeho věhlas započal po smrti jeho otce, významného obchodníka, kdy rozdal celé dědictví těm nepotřebnějším, nejchudším. Vzhledem ke svému životu a nesmírné zbožnosti se stal již ve velmi mladém věku biskupem v Myře, což je dnešní Demre v Turecku. Během Galeriova a Maximinova pronásledování křesťanů byl vězněn, ale z vězení vyvázl živ, což v této době nebylo obvyklé. Legendy tvrdí, že za své propuštění vděčí tomu, že svým postojem, pokorou a neochvějnou vírou, natolik ovlivnil věznitele, že jej z vězení propustili. Po svém jmenování biskupem proslul jako statečný a neochvějný ochránce nespravedlivě odsouzených a stíhaných a významně se zasadil o spravedlivý chod soudů. Zároveň každoročně obdarovával před dobou Vánoc děti z těch nejchudších rodin a mnohdy to byly jediné dárky, které tyto děti dostaly, neboť rodiče na jiné prostě neměli prostředky. Z té doby pochází rčení, že přijde čas Mikuláše a jeho dárků.

Mikuláš z Myry patrně zemřel 6. prosince, tvrdí se však, že rané křesťanství použilo tento den, aby svatý Mikuláš nahradil pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu. Pohřben byl původně v Myře, avšak v 11. století, když se Byzantská říše potácela pod útoky četných muslimských nájezdníků, stala se Malá Asie součástí islámského světa. Pád hrobu svatého Mikuláše tak vyburcoval italské námořníky, že v roce 1087 Myru přepadli a ostatky svatého Mikuláše převezli do Bari. Prázdný sarkofág dodnes stojí v turecké Demre. Kryptu s Mikulášovými ostatky v Bari roku 1089 posvětil papež Urban II.

Jako všichni světci z této doby, nebyl ani svatý Mikuláš nikdy oficiálně prohlášen za svatého, jeho uctívání se stalo samovolně a součástí víry širokých vrstev obyvatelstva a šířilo se do světa. Expanze jeho uctívání vyvrcholila v 8. století v Rusku, jehož se stal patronem. Kult se postupně šířil do dalších slovanských zemí a od 10. století i do ostatní Evropy, především do Německa a Anglie. Jako svatého uctívá dnes Mikuláše většina křesťanských zemí světa a například v USA byla na základě legendy o něm vytvořena postava Santa Klause.

Zvyk chodit v předvečer svátku svatého Mikuláše v maskách se v Evropě vytvořil v raném středověku. Zpočátku však chodily průvody v maskách vojáků, husarů či myslivců nebo jako Turci v turbanech a mladíci se dokonce převlékali za ženy. Ústřední postavou však vždy byla maska biskupa ve vysoké čepici a s berlou, kterou doprovázeli jak čert, tak i andělé. V 18. a 19. století masky postupně ubývaly a nakonec po domech chodil už jen Mikuláš s anděly a čerty, tedy tak, jak tuto tradici známe nyní v našich zemích.

Tato tradice, krásná tradice vycházející ze skutečné historické osobnosti a jejího života, naštěstí pro mnoho malých dětí, vydržela dodnes, na rozdíl od mnoha jiných tradic, které již v českých zemích neuvidíme.

Vladimír Kapal