Naprosto opomenuté výročí

Byl patnáctý březen roku 1939 a hustě sněžilo. Do pomnichovské, okleštěné republiky včetně Prahy, vtrhly ozbrojené hordy nacistických okupantů. A jak je už v zemích českých zvykem, byly kolaborující částí obyvatelstva vítány a částí obyvatelstva provázeny zaťatými pěstmi a slzami bezmoci. Nastala doba, ve které přišlo o život mnoho tisíc lidí. Vznikl protektorát Böhmen und Mähren. A hned prvním dnem okupace nastalo zatýkání, deportace do koncentračních táborů a popravy. Po celých šest let snad neoschla popravčí sekera v Petschkárně. Lidé, kteří těchto šest let přežili, nikdy na dobu nacistické zvůle nezapomněli. Uběhlo sedmdesát dva let a patnáctý březen, den pohany českého národa, proběhl naprosto bez odezvy. Až na starý Čáslavského pořad na druhém programu České televize, nikde v oficiálních médiích o tomto výročí nebyla ani zmínka. Není to o tom, že by se nechtělo vzpomínat na doby zlé, je to o tom, že se na tento akt zvůle německých nacistů, předcházející jen o několik měsíců vypuknutí nejstrašlivější apokalypsy v dějinách lidstva, nechce hovořit. Není to totiž, jak se dnes říká, „in“. A tak zatímco se média o prvním dnu okupace ani nezmínila, byly ve všech televizních zpravodajstvích záběry na uříznutý dřevěný kříž v místech, kde bylo po válce povražděno několik Němců. 

Každá doba a každý režim si ohýbá dějiny podle svého. Tak jako se v minulém režimu nesměly objevit k 9. květnu a konci války vlajky spojenců, ať už americké, francouzské či anglické, ale jenom sovětské, protože se nehodilo do krámu, neobjevují se nyní zmínky o jednom z nejstrašnějších dnů naší historie. Vadilo mi chování minulého režimu a jeho zkreslování historie, vadí mi to i dnes. Vypadá to totiž, že po celou druhou světovou válku, a především na jejím konci, jsme byli my ti zlí, co jsme páchali násilí na nevinných Němcích. Alespoň podle médií. A to je zlé, moc zlé. Byli jsme obětí, nikoli viníky. Odsuzuji jakékoliv násilí, i na odsouvaných Němcích, ale zároveň si uvědomuji, že počet obětí na české straně byl nespočetně vyšší nežli na odsouvaných Němcích. A tak jenom připomínám. Před sedmdesáti dvěma lety, patnáctého března roku 1939 začala německá okupace a nastalo šest let temna, hrůzy a útlaku. Neměli bychom na tuto dobu nikdy zapomenout, aby se náhodou někdy nezopakovala.