Poznámka na neděli

Zpochybňovat rozdělení Československa je nesmyslné

Některé alternativní skupiny v posledních dvou letech stále vehementněji zpochybňují někdejší rozdělení Československa. Jejich hlavním a jediným argumentem je poukazování na Ústavu Československé republiky, ve které je uvedeno, že v případě osamostatnění Česka a Slovenska je možné jen na základě lidového hlasování, tedy referenda. Od kroku zpochybnění tohoto rozdělení koncem roku 1992, kdy počínaje dnem 1. 1. 1993 vznikly dva samostatné státy, si slibují, že by neplatily především smlouvy o vstupu České republiky do EU a NATO.

Podívejme se na tuto problematiku podrobněji. Nejprve k otázce referenda, které máme v Ústavě České republiky od počátku vzniku samostatné republiky zakotvenu. V Ústavě sice je, ale za celá ta léta se sněmovně nepodařilo prosadit zákon, který by otázku obecného referenda, jako institutu, uvedl do života. Ve sněmovně za celou tuto dobu, tedy od roku 1993 bylo podáno na dvacítku různých návrhů na uzákonění obecného referenda tak, aby byla Ústava naplněna. Jak všichni víme, nikdy se to nepodařilo. Poslední návrh na uzákonění referenda předložil ministr Dienstbier a je to nehorázný paskvil, kterým se volání po formě přímé demokracie doslova vysmívá, neboť podle tohoto návrhu by lidé nemohli vyjádřit svou vůli například pro odchod z EU či NATO. Takový návrh okleštěného referenda je na nic, protože právě o tato témata jde především. Při vstupu do EU nám byly předloženy tehdejšími vládnoucími garniturami pouze výhody, ale nikoliv zápory, které na nás dopadají právě v této době. O našem vstupu do NATO se nikdo lidí raději neptal.

Rozdělení Československa bylo povedeno na základě dvou samostatných zákonů přijatých jak v tehdejší České národní radě, tak ve Slovenské národní radě s tím, že nástupnickým státem Československa bude Česká republika. Proto nám též zůstala naše vlajka v nezměněné podobě a pro ČR platily všechny smlouvy a závazky předešlého Československa. Slovensko muselo některé smlouvy uzavírat znovu. Nelze tudíž říci, jak to tvrdí některé skupiny, že rozdělení Československa nebylo zákonné. Bylo, neboť byly přijaty ony jednorázové zákony, stejně jako byl přijat později jednorázový zákon o referendu při vstupu do EU. Rozdělení Československa sice bylo zákonné, ale nebylo ústavní, a to právě pro onen odstavec v ústavě o referendu.

Lidé, kteří usilují o prohlášení o rozdělení Československa jako o neplatném právním a mezinárodním aktu, si ale přitom neuvědomují jeden důležitý faktor. Pokud by se jakýkoliv právní akt prohlásil za neplatný, tudíž nulitní, přestaly by platit všechny další zákony a předpisy vzniklé po datu nulitního právního aktu, tedy rozdělení Československa. Několik příkladů, platy by musely být vráceny do právních norem před rokem 1993, stejně tak jak třeba důchody. Přestaly ba platit sňatky, rozvody, ale i leasingové smlouvy a další a další právní normy. Krátce řečeno, zavládl by ohromný chaos. Umíte si představit, jak by měli žít třeba důchodci při současných cenách, neboť ty by se před rok 1993 nevracely, protože jsou na základě jiných norem a smluv, především hospodářských, za důchody z roku 1992? Já si to představit nedokážu.

Při rozhovorech s lidmi prosazujících neplatnost rozdělení země mi tvrdí, že by samozřejmě všechny ostatní zákony zůstávaly v platnosti, ovšem, krom těch dvou nejdůležitějších, a tím jsou právě přístupové smlouvy do NATO a EU. A já se jich vždy ptám, proč by všechny ostatní zákony přijaté po roku 1993 platit měly a tyto dva nikoliv?

Domnívám se, že lidé, kteří usilují o zneplatnění rozdělení Československa, neuspějí, i když jejich snahy chápu. Říkají, že pokud by uspěli, musely by se v obou zemích vypsat referenda o znovuobnovení společného státu. A já se obávám, že by se většina lidí pro společný stát nevyslovila, alespoň mne mí slovenští přátelé ujišťují, že opětovný společný stát s Čechy si většina Sováků nepřeje, nedovede si jej ani představit a já se jim ani nedivím. Vždyť s výjimkou válečného fašistického Slovenského štátu, Slováci nikdy vlastní stát neměli, vždy byli nuceni být pod někým, například i za bývalé federace museli při rozhodování o sobě počítat s Čechy.

I já usiluji o vystoupení z EU a NATO. Velmi. Nikdy jsem nevěřil, že EU by mohlo být pro nás výhodou, od počátku jsem tvrdil, že EU bude ještě horší nežli kdysi RVHP. Nesouhlasil jsem s podvodným tvrzením, že pouze zahraniční investice a společenství Evropy nás může zachránit. Tvrdil jsem již v roce 1992, že pokud vstoupíme do EU, staneme se během krátkého času pouhou kolonií a bohužel jsem se nemýlil. Dnes nám v naší vlastní zemi už nic nepatří, vlastizrádní politici za více než čtvrt století naši zemi zaprodali včetně našeho národního bohatství, například vody.

Namísto snahy o zpochybnění rozdělení státu vidím řešení problému jinak. Jsem přesvědčen, že je zde jediná možnost, jak se vymanit ze stále více se utahujících šroubů otroctví, do kterého nás vmanévrovává Evropská komise, a to volbami. Pokud by se národ konečně probudil, pokud by konečně lidé přestali věřit lžím mainstreamu a neziskovek placených z prostředků těch, kdož chtějí ovládnout nejen Evropu, ale i celý svět, pak by ve volbách vymetl všechny strany, které nás do současné situace po desetiletí dostávaly. Zvolili by si ty, o kterých by byl národ přesvědčen, že konečně budou pracovat pro tento stát, pro naše lidi, pro Českou republiku. Pokud by se toto podařilo, pak by nebyl problém prohlasovat referendum, urychleně ho vyhlásit a pokud by lidé rozhodli, z obou zločineckých organizací vystoupit. A řeči o tom, že bychom bez EU chcípali hlady, jsou jenom kecy, nic víc. Je to vše jen na nás, na lidech tohoto státu, pokud se skutečně na vládnoucí garnituru zrádců namíchneme a ve volbách, třeba hned v těchto krajských a do třetiny senátu, všechny vymeteme jak špínu ze dvora. Nic jiného si totiž nezaslouží. Ale dosáhnout toho všeho snahou o zneplatnění rozdělení Československa po tolika letech považuji za nesmysl.

Vladimír Kapal