Vážený pane Kapale,

O „zrušení“ nebo o „změně režimu“ školní jídelny jsme se dozvěděla před cca 3 týdny a věřte mi, že jsem byla zděšena.

Jsem rodilý boleslavák, chodila jsem zde na základní školu a stejně i moje sestra, moje dcera a nyní i můj syn.

Bohužel syna potkaly zdravotní potíže a je od svých cca 6 let diabetik typu I., což znamená doživotní závislost na inzulínu (nyní je mu 11 let). V době záchytu diabetu chodil ještě do školky „k autobusáku“, kde byla a je ředitelkou paní Osuská.

To, že jsme měli od počátku školkové docházky neustále nějaké problémy s provozem školky při zjištění diabetu vyvrcholilo. Nejprve mě paní ředitelka ujistila, že mají s diabetikem zkušenosti a že to společně zvládneme a nebude to problém, ale při nástupu syna zpět do školky nastaly ty správné perné dny. Paní ředitelka odmítla jakoukoliv spolupráci v oblasti jídla a jídelníčku (jednalo se o vážení hlavně příloh) hotových dovezených jídel do školky. Takže mi nezbylo nic jiného než denně vařit. 

Když začal chodit do školy nastal nový problém – skloubit školu, družinu a školní jídelnu.

Školní jídelna mi vyšla maximálně vstříc a nechápala jsem, jak je možné v takovém množství hlídat bezlepkové diety s různými odchylkami a naši diabetickou dietu. Nicméně po dohodě s kuchařkami jsem vytvořila následně již celé 4 roky tvořím, každý týden rozpis jídelníčku tak, aby splňoval správnou gramáž pro diabetickou dietu. Nikdy jsme neměli sebemenší problém s přístupem kuchařek, pokud byla nějaká změna, vždycky mi zavolali a domlouvala jsem s nimi úpravu jídelníčku telefonicky – to jsou však naprosté výjimky. Syn má přednostní právo vydání jídla a ani s tím nikdy nebyl ze strany kuchařek problém.

Jídlo má vždy připravené v době, kdy přijde do jídelny a strava mu chutná. Samozřejmě u diabetické stravy je problém se sladkými jídly (buchtičky se šodó, české buchty atd.) a jako většina dětí nejí luštěniny (hrachovou kaši a čočku). V případech, kdy je sladké jídlo dodávám do jídelny pro syna připravenou porci jídla, kdy ji paní kuchařky ohřívají a v případě luštěnin nahrazuji jídlo svým dovezeným (stejně jako u sladkých) nebo dle dohody s kuchařkami vyměním přílohu, např. za brambory.

Kuchařky mi sami tuto variantu výměny přílohy nabídly a není nejmenší problém. Jsou natolik profesionální, že „pohlídají“ i polévku – jestli má polévku konzumovat nebo se do našeho „sacharidového rozpočtu“ již nevejde.

Občas mě zamrzelo sdělení syna, že v jídelně vaří lépe než doma a že to bylo moc dobré.

Nechápu, z jakého důvodu chce město přistoupit ke zrušení této školní jídelny. Já do ní chodila taky a na obědy jsem se tam moc těšila. V té době tam samozřejmě byly jiné kuchařky, ale troufám si říci, že vařily stejně dobře.

To, že si někteří rodiče stěžují, že jsou to blafy je naprostý nesmysl. Takoví rodiče by měli tuto stravu také ochutnat a nevěřit dětem, že se to nedá jíst. Jen by mě zajímalo, jak se v takové rodině stravují? Jak často jezdí do fast foodu typu KFC a jak často objednávají domů pizzu? Předpokládám totiž, že právě takoví rodiče a takové děti si stěžují na jídlo. Když občas vidím na jídelníčku králíka, poměrně častěji lososa tak nevycházím z údivu, jak dobrá jídla v dnešní době děti v jídelně mají a za jakou cenu. Ať si zkusí některý z rodičů pořídit obědy pro dítě na 20 dnů za 500,--? Pak bych chtěla vidět se v takové rodině bude vařit.

Jsem rezolutně proti tomu, aby se školní jídelna jakýmkoliv způsobem rušila nebo reorganizoval se její provoz. Konkrétně pro nás by to zřejmě byla katastrofa, která by nám značně zkomplikovala život a domnívám se, že takové komplikace zasáhnou i většinou pracujících rodičů.

Přeji příjemný den

Jana Hálová