VÝHODA PRO NĚKOHO.

Dosti důležité v životě je do kterého zaměstnání  vstoupit. Tedy pokud si mohu alespoň trochu vybrat. Někdo dává přednost penězům a jiný preferuje pohodu nebo seberealizaci.  V dnešní době ale je mnohdy situace, že občan je rád, že má vůbec nějaké zaměstnání.

Jaké jsou na žadatele o zaměstnání kladeny podmínky?  Někde aby pokud možno pracoval načerno. Aby zaměstnavatel za něj nemusel platit pojištění.  Jinde, aby souhlasil s tím, že bude brát minimální mzdu a něco dostane na ruku, bez papíru. U slušného zaměstnavatele se dohodnou rozumné podmínky. Mezi ně patří i splnění různých kvalifikačních požadavků. To je například vzdělání, odbornost nebo praxe v oboru, případně doporučení. Dříve se praktikoval pracovní posudek. U velké části zaměstnání se požaduje vzdělání, maturita a u zodpovědnějších funkcí třeba vysoká škola.

Jsou ale zaměstnání, kde nemusíte mít žádné větší vzdělání, dokonce ani absolvování všech tříd základní školy a přitom budete rozhodovat o milionech, někde o miliardách a i podmínkách života svých spoluobčanů.

Demokracie a lidská práva nás dostávají do svízelné situace, jak problematiku zaměstnání řešit.  Řešíme ji tak, že některá zaměstnání nenazýváme zaměstnáním ale volenou funkcí.  Poslanec, ministr, starosta, místostarosta nebo jiná placená funkce.

Zvažte.  Mistr většinou musí mít maturitu. Ministr nemusí mít nic. Ani předcházející praxi v daném oboru, který bude řídit celostátně. Například herec může řídit armádu. I v době války!   Když by zvolení funkcionáři po zvolení rozhodovali, jaké bábovičky si budou stavět na pískovišti, tak je to jedno, ale oni rozhodují o nás, o našem majetku. Při různých rozhovorech jsem si musel vyslechnout: mě politika nezajímá, mě se netýká. Odpovídal jsem, přemýšlej, politika se tě týká téměř denně. Máš nad sebou zákony nebo daně a ty ti určují politici. Ti si i určují kolik si ze státních, to je i našich peněz, budou vyplácet. Nevykonávají poslání ale zaměstnání. Možná, že někteří si to jen odsedí, aby na pokyn strany zvedli, nebo nezvedli ruku.    Ale jsi voličem a ty vybíráš, kdo ti co předepíše.

Ale co s tou zapeklitou situací volených zástupců? 

Co se tak dohodnout na zákoně, že strany nebo uskupení musí dát do funkce ministra nebo náměstka pouze osobu která má minimálně 10 let praxe v daném oboru.  Že starostové a místostarostové se ujmou své funkce až po dvouměsíčním školení o problematice samosprávy a státní správy. A po půl roce výkonu funkce a poznání problémů povinně absolvují další měsíční školení. Nebyl by to alespoň malý krůček k tomu, aby se zlepšilo vedení? Zatím v mnoha případech rozhoduje jen to, kdo se umí zalíbit.

A další podstatnou věcí je vytvořit podmínky, aby tu byla osobní zodpovědnost za své rozhodnutí – hlasování.  Tu má například každý řidič. Tak proč ne poslanec nebo zastupitel.

Výmluva, že tak hlasovali i jiní je nepřijatelná.

Souhlasíte?

F. Štecha