Využijme tohoto referenda

Česká veřejnost již řadu let volá o přijetí zákona o obecném referendu. Po řadu let padají různé návrhy ve sněmovně a po stejnou řadu let jsou stále odmítány. Návrh amerického občana Jiřího Dienstbiera snad ani nebyl myšlen vážně, neboť kdyby byl, dělal by si tento člověk s americkým občanstvím z národa šprťouchlata.

V poslední době se též stále více diskutuje o obavách opozice, že by ČR mohla v příštím roce následovat Švédsko a odložit sněmovní volby, dokonce jsem už zaslechl termín, a to na celých deset let. Což by znamenalo fakticky změnu republiky na něco, co již nyní vzniká v zemích na západ od nás, tedy na zemi pod nadvládou islámu. Ne, není to blábol, ani nesmysl, vždyť již nyní mnoho žen v Německu raději nosí šátky a dlouhé oblečení, to ze strachu před stále drzejšími útoky muslimů a krátké sukně tyto vystrašené ženy odložily na smetiště evropských tradic a kultury. Jedná se o podvolení se islámu se vším všudy. A řeči našich vlastizrádných politiků o tom, že u nás muslimové nejsou, nebo jich je jen velmi málo, jsou lži. Sám jsem včera viděl v Ústí nad Labem, ze kterého Svobodné rádio přenášelo přímým přenosem předvolení setkání, před prodejnou Penny celou hordu těchto muslimů. A chovali se naprosto stejně, jak je vidíme se chovat na celé spoustě videí. Tedy drze, nadřazeně a neurvale, neustále provokujíce. Nikoliv, možnost zrušení voleb nám neustále hrozí tím spíše, že volební preference stran vládní koalice padají.

Z tohoto důvodu je možné, že nadcházející volby by mohly být, neříkám, že budou, ale mohly být, posledními svobodnými. Každé volby jsou fakticky plebiscit, lidové hlasování, tedy něco jako referendum jiným slovem, a po něm již dlouho voláme. Využijme proto tohoto referenda a ukažme vládním stranám, co si o nich myslíme a jak se na jejich politiku díváme. Vymeťme je zatím z krajů, ze třetiny senátu a příští rok, pokud se svobodné volby uskuteční, bychom tyto strany měli vymést i ze sněmovny. A poté by nám již nemělo nic bránit v tom, aby se konečně referendum uzákonilo a my sami, jako hrdý a svébytný národ, bychom se rozhodli, zda odejdeme z EU, stejně jako Velká Británie a jak to chtějí mnohé národy Evropy a potom i z NATO. Kdo z nás by chtěl na přání amerických válečných jestřábů jít do války nebo zažívat bombardování při střetu s Ruskou federací, do které se neustále američtí válečníci snaží vehnat svět? Já tedy nikdy! A proto je třeba se rozloučit i s NATO, protože jsem přesvědčen, že národ, který nechce s nikým válčit, nikdo ani nenapadne. Proč by to dělal? Je tedy potřeba zapomenout pro jeden pátek a sobotu, nejlépe by bylo skutečně až v sobotu, na pohodlnost, jít k volbám a volit neparlamentní strany. Nic jiného nás totiž nezachrání. O tom jsem přesvědčen, ať si sluníčkáři blekotají, co chtějí.

Vladimír Kapal