Město očima nezávislého člověka

A CO DĚTSKÁ DUŠIČKA ? ZAJÍMÁ VÁS?

30.06.2013 15:26

Střídají se roční období, začínají a končí různé termíny a různě k těmto událostem přistupujeme. Každý podle zvyklostí své rodiny, přátel a také podle finančních možností. Jsou osoby které se živí spekulaci „ jak ty druhé převézt“ a  tisícovka pro ně není žádný peníz. Jsou však i jiní, kteří bádají, jak zaplatit nájem a ještě dítěti oběd v družině. A přitom je jejich práce pro společnost potřebná a prospěšná. Mnohdy jsou to matky samoživitelky. Vděčné za to, že mají práci alespoň v pokladně supermarketu, kde pracují i o svátcích a do pozdních nočních hodin. Tato super rozdílnost v příjmech, bez ohledu na přínos společnosti, je dána společenským zřízením.

Skončilo období školní výuky, školní rok. Děti mají vysvědčení a pedagogové několik týdnů volna. Stalo se zvykem, že poslední školní den přináší každé dítě svému učiteli květinu (někdy i dárek) .  Finančně zdatná rodina nechá připravit květinu třeba za 400Kč. Finančně slabá rodina řekne svému děcku – nezlob se počítáme každou stokorunku, požádej  sousedy zda nemají nějakou kytičku na zahradě. Třeba ti něco dají. V nejhorším případě děcko běhá po parku a snaží se něco získat. (to není výmysl, to je realita).

Jak asi působí na myšlení pedagoga tato rozdílnost  ceny dárku?

Chápe učitelský sbor to trauma dětské dušičky, když si dítě začne uvědomovat svou menší hodnotu ?? !

Mám představu, jak si několik dní před koncem školního roku svolá ředitel/ředitelka učitelský sbor a požádá. Ve svých třídách řekněte dětem: napište si do notýsků kam píšeme zprávy rodičům toto:  Vážení rodiče, oznamuji Vám, že na konci školního roku nepřijímám od žádného žáka žádný dar. Ani květinový. Jsem ochotna/ochotný přijmout pouze společný květinový dar od třídy jako celku!

V duchu si může pedagog přidat: cítím s dětskou duší, chci být vždy dobrý člověk.

 

    F. Štecha

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.