Město očima nezávislého člověka

A přece se točí, díky Jandákovi!

31.08.2012 18:17

Ne, nejedná se o Zeměkouli, o té tuto památnou větu údajně prohlásil Galileo Galilei. Jedná se o otáčivé hlediště v Českém Krumlově.

V době, kdy byl ministrem kultury právě Vítězslav Jandák, vrcholila snaha památkářů o odstranění této světové rarity. Otáčivé hlediště vzniklo v roce 1958 na popud architekta a scénografa Joana Brehmse. Naposledy bylo renovováno v polovině devadesátých let a dnes pojme 644 sedících diváků. Památkářům vadilo, že se otáčivé hlediště nachází vedle renesančního zámečku, a proto chtěli točnu ze zámecké zahrady odstranit, nejlépe však úplně zrušit. Vítězslav Jandák tehdy prohlásil, že dokud bude ministrem on, otáčivé hlediště v Krumlově bude. A zatím je.

Podle sdělení místních majitelů penzionů, je to právě přírodní divadlo s otáčivým hledištěm, které láká turisty z celého světa a plní jim, vždy na dva či tři dny, penziony. Za tuto dobu totiž turisté shlédnou nejen představení s tímto světovým unikátem, protože jinde na světě podobná točna není, ale stačí si i prohlédnout světovou kulturní památku starý Český Krumlov. A je opravdu na co se dívat a co obdivovat.

Toulky Českým Krumlovem

Za tři dny jsme nachodili po historickém jádru města snad padesát kilometrů. Kromě zmiňovaného nádherného zážitku v přírodním divadle, jsme obdivovali nejen hrad a zámek, ale především nádherné, úzké středověké uličky s jedním krásnějším historickým domem vedle druhého. Obdivovali jsme zajímavé sbírky v muzeích, zašli se podívat na starý mlýn a dokonce jsme pojedli metr a půl pod ryskou nejvyšší vody, která Krumlov postihla v srpnu 2002. Dodnes je vidět, co tahle voda napáchala. Například ještě není dodělaná navigace Vltavy.

Ale i tady jsou negativa

Především je pro běžného českého občana v Českém Krumlově strašně draho. Ceny ve všech restauracích v centru jsou velmi vysoké, například nealkoholické pivo stálo padesátku. A oběd pro dva pod šest, sedm set, nepořídíte. Však také bylo vidět většinou cizince a hotely  přímo v centru byly v době naší návštěvy plné Japonců. Bylo jich tady strašně moc. 

Dalším zklamáním, alespoň pro mne, byla neochota některých prodavačů v krámcích.

Tak například. Zašli jsme si do krásné pizzerie na terase jednoho z hotelů. Tam byl personál velice vstřícný a ještě o něm bude řeč. Jenomže ani tady nemají v nabídce cigarety a já jsem kuřák. Došly. Dát si dobrou večeři, kávu či vínko a nemít po té krmi cigárko, je pro kuřáka nemyslitelné. A tak jsem si skočil hned vedle do trafiky, Ale ouvej, bylo již tři minuty po šesté večer, i když slunce pálilo jako v poledne. Paní prodavačka, dosti obézní, starší a velice nepříjemná paní, zrovna zavírala krám. Poprosil jsem ji, zdali by mi ještě neprodala krabičku. Ani neodpověděla, jenom rázně sáhla do kapsy pro klíče a krámek zamknula. 

Katolická církev ani zde nepřekročila svůj stín

Součástí nádhery Krumlova je i gotický kostel svatého Víta. Mám rád sakrální stavby, kvůli jejich vznosné architektuře i vnitřní výzdobě. A tak jsme se tam vypravili. A další šok! Ve vchodu do kostela byla kasa a za vstup do něj musel každý návštěvník zaplatit stovku. Ano, celou stovku, tedy jen o padesátikorunu méně nežli za prohlídku jednoho okruhu zámku či hradu. Dovnitř kostela jsme nešli. A nebyli jsme sami, cena se zdála vysoká nejen pro nás, ale i pro Japonce, Rakušany a manžele z Itálie. Všichni jsme se otočili a šli pryč. Pán z Rakouska mi říkal, že tohle by se u nich nemohlo stát. Nevím, v rakouském kostele jsem nikdy nebyl. Ale přístup katolické církve mne jenom utvrdil v tom, že jim o nic jiného, nežli o peníze, nejde. 

Úžasné setkání s výjimečným člověkem

Zašli jsme se podívat i do galerie místní městské knihovny. Vystavovala zde svá díla malířka a výtvarnice Eva Karmazínová. Strávili jsme tady určitě dvě hodiny. Nejen pro nádherná díla, především vlastní portréty přesně ve stylu Leonarda da Vinciho, Botticelliho či Breughela, ale i pro její nádherné obrazy, zejména ze Šumavy. Eva Karmazínová je vzácná žena, nádherně jsme si popovídali, hlavně ona se ženou, a dozvěděli jsme se, že již dvakrát prodělala klinickou smrt. Úplně to změnilo její pohled na svět a na život. Sice prý zapomněla angličtinu, ale zato se jí rozvinulo estetické cítění a vnímání barev. Její obrazy a především její povídání v nás zanechalo hluboký dojem, je to úžasný člověk a čas strávený v galerii byl pro nás doslova pohlazením po duši. Doufám jenom, že se s Evou Karmazínovou ještě uvidíme. A ještě jeden poznatek, nikde, po celém městě, jsme neviděli krásnější obraz Krumlova, než právě její. 

Vstřícnost, se kterou jsem ještě v životě nesetkal

Vracím se ke zmiňované večeři. Když jsem neuspěl s cigaretami, žádal jsem ženu, abychom šli někam jinam, kde je budou mít. V tu dobu jsme seděli na hotelové terase. Přistoupila k nám mladá a krásná servírka, zřejmě mě zaslechla, když jsem říkal, že chci odejít. „Pane, klidně si objednejte a než vám jídlo připraví, já vám pro cigarety skočím dolů do města ke Vietnamci, ten bude mít otevřeno,“ řekla mi a já zkoprněl. „Ale, to snad ne, to od vás přece nemohu chtít,“ oponoval jsem a bylo mi stydno, to proto, jaký jsem na nikotinu závislák. „Ale ne, to je v pořádku, chci vám udělat radost“ řekla a odběhla. Jenom se ještě zeptala, jakou značku kouřím. Ještě nám ani nestačili přinést jídlo, když byla ta krásná, blonďatá servírka zpátky a podávala mi krabičku cigaret. Dojetím, překvapením, ale i úctou k tak mladému děvčeti, se mi docela třásly ruce, když jsem od ní krabičku bral. Pak odběhla a za chvíli nám už přinášela čerstvě upečenou pizzu. Jmenovala se Kristýnka a já její zásluhou opět získal důvěru k mládí. Pokud mezi námi budou žít takovíto mladí lidé, pak nemám o budoucnost země obavy. 

V penzionu jsme se měli jak v pohádce

Tři dny jsme strávili v rodinném penzionu, který patří mladým manželům Lisičanovým. Nádherný pokoj, skvostný výhled, to vše jistě nabízejí i ostatní majitelé penzionů. Jenomže Lisičanovy se na tři dny stali našimi přáteli. Tak milé lidičky včetně jejich přítulných francouzských buldočků, hned tak neuvidíte. Starali se o nás, jako bychom byli jejich rodiče. S takovou péčí a obětavostí se člověk také hned tak nepotká. Kdybychom ještě jednou chtěli navštívit jihočeskou perlu mezi městy, Český Krumlov, budeme bydlet zase jenom u nich.  

Doporučení

Je to ostuda, ale v Českém Krumlově jsem předtím nikdy nebyl. I když je prohlídka celého historického centra města, stejně jako celého zámeckého a hradního areálu včetně překrásné a rozlehlé zahrady, velice fyzicky náročná, návštěva určitě stojí za to. Pokud má někdo ze čtenářů rád historická a překrásně udržovaná města a nebyl zde, určitě se tam zajeďte podívat.

Český Krumlov opravdu stojí za to.

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.