Město očima nezávislého člověka

Brandýský absurdistán

02.11.2012 11:42

Přišel mi na redakční e-mail zajímavý dopis jedné ze čtenářek právě s tímto názvem. Rozhodl jsem se zveřejnit ho v plném znění, neboť kromě jména pisatelka uvedla i plnou adresu a telefonní spojení, které ovšem zveřejňovat, z pochopitelných důvodů, nebudu. A jak je mým zvykem, pod dopisem se k obsahu vyjádřím.

„První absurdita: prodej nemocnice a další objekty za 8 mil. Kč.

Druhá absurdita: ke krásné budově radnice přistavěna obludná stavba

  • Masarykovo náměstí – socha T. G. Masaryka cca 300 m od náměstí
  • - vedle barokní sochy Jana Nepomuckého údajně stříbrný Golem se zlatou koulí jako hlava (HRŮZA)

O třetí absurditě bych se chtěla zmínit podrobněji.

Od letošního roku jsme společně se sestrou majiteli bytu ve společenství vlastníků jednotek v domě čp. 1349 Královická ulice v Brandýse nad Labem. Dům jsme společně s dalšími 7 domáctnostmi koupili ve špatném stavu. Za byty jsme zaplatili 504 tisíc korun. Na neuspokojivý stav včetně fotodokumentace jsme upozorňovali starostu města s tím, že jsme byli všichni přesvědčeni o snížení částky. Bohužel se tak nestalo.

Na opravy si všichni vlastníci pořídili hypotéku, ze které se postupně budou úpravy realizovat.Jako první se rozhodlo o výměně oken. A tady nastaly problémy.

Firma, která byla vybrána, přišla s vyměřováním oken. Protože byl dům postaven v roce 1949 – tj. před 63 lety, není možné vyrobit úplně stejná okna. V kuchyni, koupelně a na WC jsou okna dělená na dvě části, z nichž horní je vyklápěcí a dolní otvírací na kliku. Vzhledem k tomu, aby bylo zachováno členění oken dle požadavku památkářů, jsme nuceni nechat vyrobit okna s přepážkou, která ovšem nebude plnit funkci horní ventilace, ale budou se otvírat nebo vyklápět celá. Navíc budou vyrobena ze dvou skel, což výrobu značně prodraží. Podotýkám, že tato okna jsou situována do dvora.

Do ulice je podobná situace. Protože jsme měli špaletová okna, ve dvou pokojích byla 3 tabulková a v obýváku 4 tabulkové, (výrobou nových oken dojde k úbytku světla u každé tabulky o 5 cm), měli jsme také, na radu firmy, v úmyslu nechat vyrobit okna s 2 a 3 tabulkami při zachování původních rozměrů. Stejné členění je v rekonstruovaném domě čp. 1382 a 1483, vedle našeho domu. (tento dům byl postaven v roce 1955).

S firmou jsme se dohodli, že se pokusíme požádat pracovníka odboru územního rozvoje a památkové péče pana Krátkého o souhlas s touto, podle většiny zainteresovaných v této věci, logickou změnou. Pan Krátký nám předložil rozhodnutí – závazné stanovisko Odboru územního rozvoje a památkové péče ze dne 18. 9. 2009, které bylo vyhotoveno na základě žádosti Města Brandýs nad Labem – Staré Boleslavi j.č. 0024 0079. Toto stanovisko si, dle našeho názoru, nechalo vyhotovit město na základě uvažovaného zprivatizování našeho domu.

Protože žadatel byl seznámen s podkladem pro vydání správního rozhodnutí ještě před vydáním tohoto rozhodnutí a neuplatnil k němu námitky a připomínky, bylo rozhodnuto, že osazení oken, jejich členění a způsob otevírání bude shodný se stávajícím stavem.

I když nejsem absolventem ani stavební průmyslovky, logicky vím, že v dnešní době se již nevyrábějí okna tak, jak bylo zvykem před zmiňovanými 63 lety, kdy byl dům postaven. I když nás pan Krátký ochotně přijal a věnoval se naším námitkám, zvedla mne ze židle skutečnost, když na náš dotaz, jaká by byla pokuta v případě, že bychom nerespektovali zhotovení příčky u oken v kuchyni, koupelně a WC (okna do ulice jsme již vzdali), nám sdělil, že by to mohlo být až 2 miliony korun, 200, 100, nebo také 1 tisíc Kč. (Byli jsme asi pro legraci).

Nevyřešilo se nic. Bylo nám doporučeno, že můžeme podat žádost, ale na vyřízení budeme čekat 30 až 60 dní, i déle. Zajímavé na celé této věci je fakt, že naši sousedé, manželé Krausovi, si bez povolení dělali velkou úpravu bytu a v rámci této úpravy zazdili dvě okna. Vše bylo v době, kdy vlastníkem domu bylo město. Na tuto skutečnost byl nájemníky upozorněn odbor majetku města i památkáři, kteří k údivu všech, tyto úpravy dodatečně povolili. Na každého je asi jiný metr.

Že s touto záležitostí (okna jsou již ve výrobě) se již nedá nic dělat nás mrzí, ale musíme se s tím smířit. Bohužel v v našem domě bydlí i pracovnice stavebního úřadu a je s podivem, že jako vlastník bytu se v této záležitosti neangažovala a dokonce naopak.

Na závěr bych chtěla požádat všechny pracovníky Městského úřadu, aby si uvědomili, že jsou zde pro nás, občany a nikoliv my pro ně, že jsou placeni z peněz nás, daňových poplatníků. Nakonec bych chtěla ještě dodat: při posuzování a rozhodování je třeba používat zdravý selský rozum.“

Eva Nováková

 

Paní Nováková,

k Vámi uvedené první absurditě. Nemocnice byla zprivatizována za 7,75 milionu korun se vším, co k ní náleželo bývalým hejtmanem Středočeského kraje Petrem Bendlem (ODS), za významné pomoci tehdejšího občana města, poslance Petra Tluchoře (ODS). Nikoliv tedy za 8 mil. Kč. Město do této záležitosti tehdy nemělo co mluvit.

Ke druhé absurditě. Máte naprostou pravdu, přístavba k radnici je naprosto obludná stavba. Ptal jsem se, po jejím dokončení, celkem sta občanů města, jak se jim líbí. Devadesát devět lidí odpovědělo, že to je hrůza. Jeden mi odpověděl, že si na budovu pomalu zvykl. Byl to starosta města Ondřej Přenosil.

A ještě něco. O tuto stavbu jsem se tehdy velice intenzivně zajímal a zjistil jsem, že zastupitelé schválili úplně jinou stavbu než jaká se objevila na žádosti o státní dotaci ve výši 15 mil. Kč a nakonec se postavilo zase něco úplně jiného. Stálo to 38 mil. Kč. Ten první projekt tak hrozný nebyl. To, co tady dnes stojí je ze všech návrhů nejhorší a nejošklivější, a to jenom proto, že si architekti prosadili své. Chtěli bednu, postavila se nevzhledná bedna.

K soše T. G. Masaryka. V roce 1992 proběhla ve městě anketa mezi občany, kde by chtěli mít umístěnou sochu T.G.M. Tehdy zvítězil názor lidí, že by měla být postavena na původním místě, kde kdysi poprvé stála, a město ji tam proto nechalo umístit.

Ke kašně. Již při prvním zveřejněném návrhu na vzhled náměstí, se proti výstavbě kašny zvedla vlna odporu nejenom mezi obyčejnými lidmi, ale i mezi odborníky. Tvrdili tehdy, že výstavba kašen je anachronismem a nemají v současné době smysl. Například to tvrdil náš velmi významný občan, spisovatel Stanislav Rudolf. Jenomže rada města se pro kašnu rozhodla a vzhledem ke koaliční většině v zastupitelstvu kašna stojí. A bude nás stát ročně pěkné peníze její pravidelná údržba.

A co se týče Vašeho problému s okny. Víte, kolikrát naprosto nechápu postoje památkářů. Bytový dům, postavený v roce 1949, i dle mého názoru není památkou a nemělo by se trvat na tom, aby se tam nemohla instalovat moderní a lacinější okna. Způsob jejich myšlení prezentuji na jiném příkladu. Před několika lety koupil jistý podnikatel pozemek na náměstí ve Staré Boleslavi, kde kdysi spadl dům a od té doby je nezastavěn. Chtěl tam, na historicky cenném a nádherném náměstí, postavit dvě nevzhledné škatule nad sebou. A památkáři mu tuto zrůdnost povolili. Naštěstí jsem tehdy v novinách zvedl Boleslaváky a proti výstavbě této další příšernosti se zvedla tak silná vlna odporu, že podnikatel svůj záměr nakonec vzdal. Díky lidem. Ale dodnes je pro mne nepochopitelné uvažování památkářů. Onen podnikatel byl velice, ale velice bohatý, že by tohle byl důvod památkářského povolení stavby?

O našem stavebním úřadu nemá smysl snad ani mluvit. Vždyť dokonce povolil stavbu stájí ve vilové čtvrti, kde se podobné stavby ani nemohou stavět vzhledem k územnímu plánu. Tehdy tady byla televize, spor o stáje řešil až Nejvyšší správní soud, který vydal zamítavé stanovisko a stavební úřad přesto dělal všechno možné, aby stáje povolil. Ještě nyní, kdy se tvoří nový územní plán, musejí dávat místní občané veliký pozor, aby stavební úřad do něho nezakomponoval něco jiného nežli schválili zastupitelé. Ano, i takhle pracuje náš stavební úřad.

A ještě dovětek. Nedivte se Vámi zmiňované pracovnici stavebního úřadu, že se nejenže nepostavila za zájmy vlastníků bytů, ale dokonce hájila stanovisko, byť nesmyslné, radnice. Víte, chovat se jinak, mohla by také přijít o práci. Za dobu své novinářské praxe znám podobných případů několik.

Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží a jakou si zvolil. Každé město má takovou radnici, jakou si lidé zvolili. A my jsme si ve městě zvolili tohle. Bohužel.

A tak nám nezbude nic jiného, nežli vydržet ještě dva roky a ve volbách mít šťastnější ruku a hlavně zdravý selský rozum, o kterém jste psala.

Vladimír Kapal  

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.