Město očima nezávislého člověka

Chystá se další loupež: návrat majetku katolické církvi

25.09.2011 12:07

V našem světě se pod rouškou nejrůznějších ušlechtilých a nutných aktivit kryjí jenom lumpárny a mocenské zájmy nejrůznějších skupin. Připomínka o čem je náš svět je dobrým protilékem pro ty, kteří by snad ještě očekávali nějaké „dobro" ze světa. Opravdu dobrých sil ve světě působí minimálně a ani ty navíc nejsou spásné. Zcela oprávněně můžeme říci, že když se objeví určitá snaha, tak je ve skutečnosti nějakou variantou na běžnou lumpárnu.

V současné době se schyluje k další z „velkých" loupeží, která se oficiálně jmenuje „vyrovnání státu s církvemi" - přesněji řečeno s katolickou církví, které se to týká takřka z 95%. Jedná se o návrat státem znárodněného majetku během komunistického režimu a často ještě v roce 1945 demokratickým Československem na základě tzv. „Benešových dekretů". Celkem se jedná o 181 tisíc hektarů lesů a 72 tisíc hektarů zemědělské půdy. „Vyrovnání" počítá s návratem 72 miliard korun fyzicky a 59 miliard ve splátkách během 20 let. S úroky se hovoří o celkové částce k 270 miliardám. Současně má stát po dobu splácení hradit provoz církví - mzdy duchovním, které dnes činí celkem 1.4 miliardy.

Jako občan tohoto státu, který platí tomuto státu daně ze dvou podnikatelských aktivit, se mohu oprávněně ptát, proč? Svými daněmi každý z nás spolufinancuje duchovní, zejména katolické církve, tedy zaměstnance Vatikánské historicky prokazatelně zločinecké organizace, která navíc je největším výrobcem sexuálně zneužívaných dětí v současnosti. Jen namátkou například dnešní bavorský biskup - jeden z nejvyšších představitelů katolické církve v Německu, viz například zde:

Další skandál v katolické církvi, děti prý zneužíval i bavorský biskup

Bohužel to není sen, ale běžná lumpárna našeho světa, která se tváří jak jinak ušlechtile. Jde přeci o nápravu křivdy, ne? Stát - tedy celý národ bude nikoliv „vracet znárodněný majetek", ale zkrátka „daruje lesy i polnosti", tedy ve skutečnosti majetek Čechů - reálnou část naší země, do cizích rukou - Vatikánu a jeho zločinecké totalitní organizaci, která působí i u nás, třebaže jinak její zaměstnance platí stát ze svého - tedy opět ze společných peněz nás všech, a to bez rozlišení, zda jsem katolík či nikoliv.

K čemu potřebuje katolická církev a její „duchovní" lesy a pole v České republice?

K čemu potřebuje cizí organizace řízená ze zahraničí a podléhající svému neomylnému vedení vatikánské kliky v čele s papežem miliardy od našeho státu, který je potřebuje pro své lidi?

Funkcí státu mimo jiné je zajišťovat právní a sociální prostředí pro život svého národa - občanů. Jak to, že stát nemá na prvním místě své lidi?

Ať ti, kteří se hlásí a jsou členy katolické církve, financují svou organizaci sami ze svého, mají na to právo! Ale proč je financovaná na úkor všech katolíků i nekatolíků? V této oblasti se uplatňuje „solidarita", ale jinde, kde by ji bylo záhodno, se solidárnost neuplatňuje. Pamatujme, že těmto organizacím nikdy nešlo „o blaho našeho národa", ale vždy a výhradně jen o své vlastní mocenské zájmy. Vyrovnání státu by mělo být v rovině prohlédnutí celé této hry, která se zevně tváří tak reálně, že se dokonce vůbec s představiteli takových organizací jedná o jejich nárocích jako o oprávněných.

Podívejme se do historie. Všechny společenské změny v naší dějinné historii mají vždy jedno společné, a to platí všude ve světě u podobných transformačních posunů v lidské společnosti. Tím společným je, že za všemi společensko-sociálními změnami stojí vždy posuny ve vlastnictví majetku a ekonomické moci. Nikdy ve skutečnosti o nic jiného nešlo. Tyto posuny jdou ruku v ruce se společenskými a sociálními změnami. Lidská historie není nic jiného. Tyto dva procesy jsou od sebe neoddělitelné. V naší historii můžeme vystopovat několik takových přesunů ekonomické moci, kterou vždy provázely významné společenské změny v našem státě.

   Doba husitská (1419-1437). Během husitské reformace byl v podstatě veškerý majetek katolické církve a většiny německé katolické šlechty na území zemí koruny české zabaven a rozdělen převážně mezi husitskou kališnickou šlechtu a duchovní. To byla záležitost umírněného husitského křídla. Současně celé hnutí nebylo prvotně orientováno na získání majetku, ale zejména šlo o ideový boj za vyšší pravdy, svobodu vyznání, o českou samostatnost i boj o holé přežití českého národa. Například husitský hejtman a hlavní představitel husitské revoluce v jejím počátku, Jan Žižka z Trocnova, umíral jako bezmajetný rytíř naprosto bez prostředků. On čistě hájil státní zájmy zemí Koruny české v této době a snažil se udržet sjednocenou zemi před zahraničními intervencemi a domácí reakcí, kdy defakto zastupoval krále v zemi. Usiloval o udržení celistvosti zemí Koruny české pro případného nástupce českého krále po smrti jeho přítele Václava IV. Nové majetkové poměry v českých zemích po husitské reformaci byly „naoko" zaručeny i králem Zikmundem.

   Porážka českých stavů po bitvě na Bílé hoře (1620) a poprava 27 českých pánů. Výsledkem bylo opět zejména zabavení majetku českým ekonomickým elitám - vyšší šlechtě a svobodným pánům. Dále pak vláda Habsburků a přesun majetku a moci do cizích - převážně německých rukou. Rekatolizace venkovského obyvatelstva šla ruku v ruce s opětným zabráním majetku katolíky a převážně německou šlechtou. Příkladem je třeba Chodsko, které po Bílé Hoře připadlo jako zástava Lamingenům. Katolické a německé zájmy se v našich zemích často až nápadně prolínají v dějinách.

   Vznik samostatného demokratického Československa se slibnou perspektivou. Během krátkého trvání mladé republiky se nepodařilo oddělit stát od církví.

   Německá agrese a okupace. To nebyla mimo jiné nic jiného než sprostá loupež se vším všudy. Zabráním pohraničí počínaje, krádeží státního zlata a zavedením nevýhodného kurzu k marce pokračujíce až po plánovanou genocidu českého národa. V této fázi dějin nám skutečně hrozil zánik nejen jako státu, ale jako národa. Z toho je nutné se velmi poučit a hlavně to stále mít na paměti! Síly a příčiny, které plně nevyhasly, a ony nevyhasly, mají tendence se opakovat. Zkrátka moc plně přešla do německých rukou okupační správy. Češi získali statut druhořadého méněcenného obyvatelstva jako otroci svých nových pánů - Němců. Jimi připravovaný záměr, jak s námi naložit, je dobře znám, ale je chybou, že není dostatečně uvědomován a je novodobými nacistickými pohrobky a jejich posluhovači u nás zpochybňován a dokonce obracen.

   1948, komunistický puč a znárodnění. Nejradikálnější změna majetkových poměrů v nepovedeném totalitním experimentu socialistického Československa jako vazalského státu komunistické velmoci Sovětského svazu. Mimo jiné byl znárodněn majetek církvím. Během této doby navíc došlo k posunu v morálních hodnotách většiny našich občanů, což se zákonitě projevilo po dalším „pravdoláskařském" převratu v roce 1989. Nebyl tedy zabaven majetek pouze církvím, ale celému národu, třebaže byl jaksi „znárodněn".

   1989, tzv. „sametová" revoluce, tedy ve skutečnosti další předání moci se současným přesunem - transformací ekonomiky a průmyslu do soukromých rukou. Došlo sice k rozdělení majetku do českých rukou, ale ty jej pouze dále rozprodaly za účelem čistého zisku zahraničním investorům. Proběhl u nás import odnárodněného kapitalismu a liberalismu bez správného chápání a porozumění všem důsledkům. U nás patří Čechům pouze 30% průmyslu, stejně jako například Němcům. Některé části průmyslu jsou 100% vlastněny zahraničním kapitálem. Bankovní sektor je například výhradně v rukou cizího kapitálu. Stát si ponechal majoritní podíly pouze v energetice, dopravě a poště.

   Během trvání nového státu došlo k návratu několika objektů zpět katolické církvi. Již zesnulý kardinál Tomášek prohlásil, že to církvi stačí. S příchodem nového kardinála Vlka se opět otevřela další otázka k církevním restitucím. Současní představitelé katolické církve u nás v čele s D. Dukou se příliš nápadně přátelí s představiteli německého krajanského sdružení. Že by je spojovali společné zájmy? Nebylo by to v historii poprvé.

   Připravované „vyrovnání" státu s katolíky. Jedná se o předání zemědělské půdy a lesů do rukou zahraniční organizace, jejíž zaměstnance náš stát navíc bude ještě do splacení „dluhu" financovat. Odevzdání půdy církvi bude opět zase „nevratné", tedy pokud nedojde k nějaké jiné radikální revoluci, podobně jako bylo například husitství v 15. století. Jak naloží se zemědělskou půdou a lesy bude mimo rozhodování státu, tedy i když dojde k „vyrovnání" státu s katolíky, tak ve skutečnosti jde jen o předání části moci a majetku státu církvi, a to není vyrovnání, ale prosazení požadavků církve, který nikdo neprověřuje, zda je vůbec oprávněný!

Pokud někdo chce „napravovat křivdy" znárodnění majetku církvím minulým režimem Československého státu po roce 1948, tak proč nejdeme třeba ještě dále a nepožaduje český stát vyrovnání s Němci o reparacích, které jsou do dnešního dne vyčísleny na částku 360 miliard předválečných korun a do dnešního dne nejsou zaplaceny. Proč například český stát nepožaduje vyrovnání s katolíky až do doby po uzavření míru mezi husity a katolíky v 15. století? Tak bychom mohli pokračovat. Z toho je jasně vidět, jak je nesmyslné se vracet do minulosti z pohledu napravování „křivd" - ve skutečnosti loupeží v ekonomických vztazích.

Jak jsem uvedl ve svém minulém pojednání, nikdo si nepokládá otázku, zda je požadavek na takovéto „vyrovnání" oprávněný, pouze se řeší jak jej uspokojit a nikdo se nezamýšlí nad jeho legitimitou a tím, zda je vůbec v zájmu Českého státu jej realizovat. Vláda, která na něj přistoupí, je vládou, která nemá zájmy svých občanů na prvním místě, ale poskakuje podle požadavků nejrůznějších mocenských skupin a jejich zájmů, které nejsou zájmy českými. Takové vládě je bližší katolická církev než například sociální politika apod. Pokud již stát chce o takovém dalším ekonomickém transferu majetku vůbec uvažovat, bylo by zodpovědné, aby se sami občané vyjádřili v referendu o tom, zda se jedná také o jejich vůli. Kolik lidí se vlastně skutečně hlásí ke katolické církvi a kolik se jich bude k ní hlásit, až si budou muset na své „spásné lůno" katolické církve sami přispívat? Zatím se z tohoto lůna rodí pouze duše a těla nezletilých znásilněné svými duchovními pastory a vychovateli. Co asi vzniká za duchovní - duševní - fyzické zlo a utrpení mezi těmito „ovečkami"? Uvědomuje si někdo závažnost těchto zločinů? Máme tady organizaci, která se otevřeně snaží utajovat zločiny svých představitelů, po celá staletí se obohacovala na úkor ostatních lidí - svých upřímných věřících (a to nejen v rámci katolické církve) a nebyla schopná jim poskytnout ani slušný rámec pro autentický duchovní život, natož přinést tolik slibovanou spásu díky své vyvolenosti. I skuteční světci a upřímní duchovní praktici, kterých si nesmírně vážím, a přeci nejsem členem žádné organizované církve, kteří se vydali svým nitrem na cestu k Bohu, v jejím lůně měli jenom potíže a často jim přejímaná dogmata zabránila nakonec ve spáse. A to je přeci prokazatelné působení zla.

Duchovní přínos katolíků pro náš stát jsem dostatečně stručně shrnul ve svém předešlém pojednání a nyní takové organizaci budeme „vracet" zemědělskou půdu, lesy, desítky miliard a ještě platit jejich zaměstnance. No buď opravdu sním, nebo už nevím, jak polopaticky sdělit, že se jedná o normální sprostou loupež krásně zabalenou do ušlechtilého „vyrovnání se s církvemi". Jinými slovy, náš stát schvaluje působení katolíků za své tisícileté trvání nejen Evropě, ale i současnou rozšířenou pedofilii apod. A my všichni jsme nuceni se na tom podílet. Ze solidarity k mezinárodní nadnárodní, tedy k žádnému státu loajální, organizaci. Kupujeme si opět odpustky?

Představitelům katolické církve jde o majetky a vlastní zájmy, nikoli o české. Navíc jim jde o čas, neboť by se mohlo provalit do jasných čísel, že vlastně jejich organizace nemá vůbec svůj smysl a že se k ní hlásí minimum členů. A ti, pokud by se museli podílet na jejím financování, by také od ní brzy odešli. Do budoucna žádné organizované církve s dogmatickým nemoderním výkladem nějaké věrouky nemají perspektivu - jsou nepotřebné a darovat jim majetek, který požadují, je zcela spolehlivě usvědčuje.

Takže pozor na ohlupovače, že jde o nějaké potřebné „vyrovnání" státu s církvemi, anebo že je nutné nějak formalizovat pro nás „důležitý" vztah s Vatikánem. Jedná se jen o úsilí o další ekonomickou loupež, kterých bylo v naší historii již mnoho, ale jak bývá u Čechů zvykem - opět bez poučení. Vyrovnávat by se s námi měla sama katolická církev s naším státem a národem za své praktiky, útlak a spolčování s nepřátelskými protičesky zaměřenými živly, jako jsou třeba nacističtí pohrobci v podobě sudetských Němců. Jde jen o to, aby jim to opět neprošlo, o nic jiného.

Co se týká čísel, bavíme se o 360 miliardách nezaplacených německých reparací a 270 miliardách za „vyrovnání" s katolíky, tedy odhadem minimálně 600 miliard. To je vyčíslená suma, o kterou náš stát přijde nevratně, neboť si to nechá líbit. Přitom má plné právo tak neučinit a neexistuje síla, která by to mohla zvrátit argumentací vycházející z pravdy. Stejně jako jiné státy, a to mnohdy dost tvrdě a mnohdy na úkor druhých slabších států, hájí své zájmy, tak je oprávněné hájit zájmy naše.

Tím samozřejmě neházím všechny katolíky a všechny Němce do jednoho pytle, ale hovořím o organizovaných snahách mocenských skupin, které se zcela reálně prosazují. Z určitého a to oprávněného pohledu ale platí, že všichni členové takových organizací pouhým svým členstvím de facto schvalují a umožňují působení svých mateřských organizací, a tím se na nich byť nepřímo podílejí a tedy i schvalují vše, co se v těchto organizacích děje. Organizace jsou tvořeny svými členy a kdyby z organizace jako je katolická církev vystoupili čestní a charakterní lidé, kteří jsou jistě i mezi katolíky, a kteří by neschvalovali její zločiny v minulosti i dnes, tak by taková organizace neměla svou moc prosazovat své zájmy. Pojednání není napadání nějaké organizace, náboženství nebo snad národa, ale uvádění na pravou míru určitých jevů a prosazovaných snah, které lze pozorovat ve světě, v kterém žijeme, a ukázkou, že tento svět je světem ega a jeho zájmů v nejrůznějších podobách.

Jiří Krutina

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.