Město očima nezávislého člověka

Dobrý člověk ještě žije

25.07.2014 14:03

Romain Rolland mi jistě z literárního nebe odpustí, že jsem si vypůjčil název jeho skvělé knihy, ale lepší jsem prostě nevymyslel.

V jedné vesnici, mimochodem krásně upravené vesnici, zapomněli nejspíše na jednu ulici. Ona to je taková lomená slepá ulice, vedoucí do lesa. Původně vedla jenom do lesa, ale nyní zde stojí kolem ní osm nových domů a ten devátý, poslední, se teprve staví. Víc se jich do prostoru nevejde.

Ta cesta do lesa měla po celá staletí jen hlinitý povrch, pak se, pro potřeby domů, rozšířila, aby splňovala parametry místní komunikace, ale povrch zůstal hlinitý. Nikomu to až tak nevadilo. Ulice je slepá a jezdili po ní pouze místní, takže se jezdilo poměrně dobře.

Jenomže asi před pěti lety tam v zimě praskla voda, potrubí bylo málo v zemi. A přijely bagry, těžká technika, dělníci a ulici celou rozkopali, položili nové potrubí, díry zahrnuli a odjeli. Už je nenapadlo, ale ani jejich vedoucí či vedení obce, aby tam poslali válec a zeminu opět zpevnili. A auta při vjezdu na hlavní silnici postupně vymlela veliké a hluboké díry. A jak šel čas, díry migrovaly. Nejdřív byly jen u výjezdu, pak v polovině ulice a nakonec byly po celé původně klidné, přírodní, vesnické slepé uličky.

Obyvatelé si stěžovali, ale bylo jim to platné jako koze náklaďák, nedělo se nic. A tak se noví majitelé domů postupně rozhodli a nechali před své domy a na své náklady navézt štěrk a díry vyplnit. Ti, kdož volili dražší kačírek, udělali dobře. Zadřel se do hlíny a držel, ale ti, kteří zvolili lacinější jemný štěrk, splakali nad výdělkem. Za měsíc, za dva, a hlavně, když přišly deště, byl jemný štěrk všude možně, jen nikoliv v dírách, a tak se u prvního domu od hlavní silnice jezdilo po neskutečných dírách.

Majitelé domu se obrátili na vedení obce, ale tam jim sdělili, že sice i tuto ulici mají v plánu zrekonstruovat a položit tam zámkovou dlažbu, ale až se jim na to podaří získat dotace. Ty dotace získává obec už tři roky a pořád nic, jen díry si lidé opět zavezli a opět se obnovily.

A pak, bylo to takhle ve středu k večeru, se v uličce objevil veliký speciální kamion a dvě dodávky s vleky. Řidič kamionu se jednoho muže z domu zeptal, zdali by chtěl díry u jeho domu vysypat štěrkem nebo zavézt asfaltem a uválcovat. Samozřejmě, že volil asfalt. A tak čtyři muži složili z přívěsů stroje, kolečka a z kamionu se do nich začal sypat teplý asfalt. Muži jej pečlivě rozvozili do všech děr, nejdříve z nich vymetli poctivě vodu, uplácali a nakonec malý válec celou plochu uválcoval.

„To vás sem poslal starosta?“ Ptal se muž. „Ten? Ani náhodou! Dělali jsme kousek odtud novou silnici, dodělali ji a nějaký asfalt nám zbyl. Řekli nám, ať ho vyhodíme na zavážku, že to ta radnice, ale jiná, ne ta zdejší, zaplatí. My si ale řekli, že to je škoda, navíc pro tu ves zbytečná platba, a tak jsme se rozhodli, že vám tady ty strašné díry, o kterých už dlouho víme, vyasfaltujeme. Víme, že to není na furt, ale nějaký rok to vydrží,“ sdělil mu šofér a jakýsi šéf těch ostatních. „A kdo vám to zaplatí, tu práci s tím vším?“ Strachoval se muž, neboť se domníval, že dělníci budou chtít peníze, hodně peněz. „A kdo by nám co platil?“ Divil se šofér. „Podívejte, vy tady máte strašné díry, my máme asfaltovou směs, která už není ničí, a ta trocha práce nás přece nezabije.“ Muž všem moc a moc děkoval. „Víte, řekl mu na děkování šofér, „dneska, v tom zlém, podivném a sobeckém světě, by si lidé měli přece pomáhat, a tak nám udělalo radost, že jste spokojený s naším nápadem, a to je pro nás ta největší odměna.“

„Tak aspoň pojďte na koláč a kafe,“ zval je muž, „nebo na pivo, máme i nealkoholické.“ Chlapi jenom zavrtěli hlavou: „Kdepak my nic nechceme, ale je to od vás milé. My už frčíme domů, ale prosím vás, nikde o nás s nikým nemluvte, není to první případ, kdy jsme opravili díry asfaltem určeným na zavážku a už jsme z toho měli i průser, že jsme ten asfalt použili na díry a nezvrhli ho na zavážku, tak bychom byli neradi, aby na nás zase někdo z obce přišel.“

Ti chlapi zase naložili stroje a odjeli. Po nich zbyly pečlivě opravené všechny díry, asfalt je pokryl všechny.

Zdá se vám to jako pohádka? Nikoliv, vážení. Tento případ se opravdu stal ve středu 23. 7. kolem páté hodiny odpolední. Znám jméno firmy, jejíž zaměstnanci projevili tak velkou míru šlechetnosti a zdravého selského rozumu. Kdyby tak, jako oni, postupovala většina radnic, ale i celý stát, měli bychom se u nás jistě mnohem lépe.

Měl jste ve své knize pravdu, Ramaine Rollande, dobří lidé ještě i dnes u nás žijí.

Vladimír Kapal

 

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.