Město očima nezávislého člověka

Dopis čtenáře

26.01.2014 11:33

Měl jsem takový prapodivný sen, pane Kapale. Město se dusilo ve smogu a bylo plné smetí, ale zameták se proháněl po cyklodálnici na Ostrůvku; ometal i hlínu za obrubníky. Nahoru a zase dolů až ke stavbě ponorkové základny Baltského loďstva. Řidič se úmyslně pletl chodcům do cesty a ohrožoval je se stejnou zvrhlou  rozkoší, s jakou budovatelé ausláků vědeckého kapitalismu na Pražské šikanují květinářky.

Svěřil jsem se své paní.

Zasmála se. To nebyl sen. To byla vidina. To se nám tam stává často. A jak se chovají na Pražské, to nemělo obdoby za bolševika a snad ani v chování nácků vůči Židům.

O jiné vidině se mluví v souvislosti s návsí. Když porazili vánoční strom, našli prý pod ním stařičkou dámu v bílé, věky ušmudlané říze. (Její proslov ze staročeštiny přeložil Franta Kocourek, vnuk, z katedry moderních středomoravských jazyků v Holomócu.)

Co vejráte, kalósci potróblení? Já su Libuša, pravila.

Vztáhla vznešeně paži. Vidím .... Protřela si oči, otočila se k Černému koni zády a pokračovala: „Vidím rychto velikó převelikó s věžó špicovató Petru svatému zapichnutó do mrakoch, jejižto sláva až ke šternom sahá a doléhá snad až do Dřevčic cihelny, zastávky na znamení. Rychtářové pacholci v pláštikoch krumplovanéch tam měšťanóm šuby oprašujó, kapes jim vybirajó a škorní a schodóv jim mydlom viksujó.“

Pak prý její záře pohasla, škytla a vysublimovala.

To by kupodivu naznačovalo, že i v Brandýse platí obecné evoluční zákony. Podle toho od prof. Parkinsona má každá instituce bez ohledu na okolnosti snahu se rozrůstat průměrnou rychlostí 2,38 % ročně. Ty doby, kdy tu radnice sídlila v jediné budově na rohu Svinské ulice a spolu s ní tam byla hospoda a škola, jsou už dávno pryč.

Krásným příkladem může být Jablonec. Tam se radní pod záminkou potřeby dát v hospodářské krizi nezaměstnaným práci rozhodli postavit radnici novou. Za komunistů v ní byl městský i okresní národní výbor a ještě mnohé. Dnes je tam jenom městský amt, který úřaduje ještě v několika dalších budovách po městě, z toho v jedněch bývalých veřejných záchodcích.

Ta radnice tam má ještě jednu zajímavost. Původně měla stát na dolním konci náměstí, čehož se domákl nějaký chytrák a skoupil tam všechny parcely v naději, jak se napakuje. Radní postavili radnici uprostřed náměstí.

To by se v Brandýse nemohlo stát. Tady by se báli, že mu zkazí podnikatelský záměr a o něco přijdou.

Jako v Zahradnické ulici s nápadem na stavbu obchodního centra. Jenom s prominutím blb, anebo darebák by mohl ekonomicky vyhodnotit situaci tak, že je výhodnější postavit tu samoobsluhu mezi čtyřmi dalšími a mít naději na asi 2000 zákazníků, než ji postavit v Boleslavi s nadějí na 5000 a další z okolních prosperujících vsí. A už jen ten druhý nebo kmenoví místní archytecti dokáží přijít s argumentem, že stavba v Boleslavi by narušila historický ráz zástavby - naproti kasárnám (!).

Je tu ovšem jiný šmelinářský bnbónek. Zelený vřed.

Zelený vřed?

Zeleným vředem podle budovatelů města, lačných dotací za každou cenu, je skupina parcel na Pražské u vlečky druhdy BSS. Pije těm budovatelům krev od převratu.

V horní suché části stojí bytový dům druhdy pekáren a jakási provozní novostavba. V dolní suché části bývalo pole, pak školní sad, v němž jakýsi vandal nechal uřezat stromům spodní větve a navézt pod ně až 70 cm sutě. Komunisti nabídli zahrádkářům, když si to tam zkultivují, mohou tam mít zahrádky. Zadarmo.

Od západu je tam potom prameniště, ze kterého se po staletí vedla voda do zámku a pár set let i do města.

To prameniště demokraté prodali za jednu korunu metr čtvereční, tedy za čtyřikrát méně než kolik vysadili nevolným zahrádkářům pouhý roční nájem. Nabyvatel si nechal pozemek zaměřit a hranice potůčku nepochopitelně vyšla na jeho břeh. Flexibilnější další geometr ji lokalizoval deset metrů dovnitř za plot zahrádek. A majitel byl rozhodnut tam začít zahradničit okamžitě. Zlatý voči!

Nechal na bahnisko (dal si za to zaplatit) navézt stavebí suť a prodal to. Na mapě to vypadá pěkně. Při posledním přeprodeji prý cena dosáhla 750 Kč za čtvereční metr. A každý nový majitel měl na zahrádkáře další požadavky, ten poslední jim odstřihl vodu.

Rozpoutal se vůbec koncert. Vykopány byly tři kanály podél Pražské a tři napříč. Živý plot u chodníku vysekávají, že tavola jeřábolistá rostoucí v řadě, je náletovou dřevinou. Porazili vrby u chodníku a když z pařezů vyrážely výmladky, použili ekologicky šetrný herbicid, který zahubil nejen dva ovocné stromy uvnitř zahrádek, ale i topol až za vlečkou. Na rohu plotu stála košíkářská vrba, chránící sloupek plotu před vlečňáky jezedáckých traktorů. Jenže provozovatelé vildaprkna (blboard) vybudovaného těsně za přejezdem kolejí (což je snad přímo trestné) nabyli dojmu, že vrba zaclání mrav encům v pohledu na jejich kšeftík. Další herbicid.

Budovatelé vykáceli dubový okraj lužního lesa na západě, takže první větší vítr rozlámal vrbový porost na prameništi.

A najednou přijeli otcové města ve velkém mercedesu mezi chudé zahrádkáře, aby jim oznámili, že develumpeři městu navrhli směnu svého zpustlého zahradnictví, jež zázračně nabylo na „tržní ceně“ poté, co město koupilo milionovou louku pod nemocnicí, za jejich zahrádky. „Město už jim nepovolilo samoobsluhu v Zahradnické, teď už jim to dát musí.“

Nedávno se jaksi proslechlo, že v tomto směru se už ale vyjednává devět let.

Osobně si myslím, že vůbec nejde o velkokoloniál. Nárůst cen pozemků je inspirující. Nakonec tam bude na parní špinavých peněz kolfové hřiště, akvákpark, anebo podzemní tanky na líh a povrchová pěstírna Canabis sativa jako přes ulici.

Bavili jsme se s kamarády o tom, jak budovatele zastavit.

Jeden hlásil, že už nařídil pravnukům, aby mu z kůlny u chalupy přinesli vidle a nabrousuili mu je. Druhý varoval: Jen žádné násilí, nebo vás zabiju! Naprosto stačí bič. Ten třetí řekl: Už jsem volal do televize. Máš to v hlavě v pořádku, smáli jsme se. Televize tu už byla dvakrát a na dvě věci.

Do Al Jazeery, upřesnil. Upozornil jsem je, že místní develumpeři urážejí Korán.

Al ílláh. Alláhu akbar.

Zdraví

Vladimír Henžlík

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.