Dovolená v gulagu

Chorvatsko,  země plná skal a nádherného moře,  lemovaného krásným,  mnohdy až úděsně krásným pobřežím.  Ale to je asi tak vše.  Pokud si člověk k dovolené vybere hotel Komodor na poloostrově Pelješac,  čeká ho strašná realita.

Netvrdím, že je to stejné v celém Chorvatsku,  ale v hotelu Komodor si člověk připadá opravdu jak v nějakém novodobém gulagu.

To, že v hotelu není klimatizace je známo a turisté musí počítat s ohromným vedrem na pokojích, zvláště,  pokud panují  čtyřicítky. Ale  že si klient hotelu nesmí sednout pod přírodní pergolu patřící do hotelového komplexu,  aniž by si objednal mnohonásobně předražené pití,  už normální není.

 Na lístku s otevírací dobou je napsáno,  že bar je otevřen denně od sedmi do třiadvaceti hodin. Sednete si po večeři,  kolem půl osmé,  ke stolku a čekáte na obsluhu,  abyste si dali láhev vína, i když v baru stojí o sto kuna více nežli ve vedlejším obchodě.  Čekáte půl hodiny, hodinu a nic. Tak si láhev koupíte a nalijete si. Klídek a pohoda,  příjemný čas.  Jenomže pak se objeví  servírka,  bylo to až po deváté hodině,  a oznámí vám,  že u stolků nesmíte pít vlastní pití. Na argument,  že jste se obsluhy nedočkali,  nereaguje. Zato se objeví vedoucí,  mladý týpek,  snad pětadvacetiletý,  namyšlený, arogantní a sprostý až vás jímá hrůza. A oznámí vám,  že když do dvou minut nevypadnete,  zavolá na vás policii. Argumenty ani neposlouchá,  je mu naprosto jedno, že bar dvě hodiny nefungoval,  on je tady přece pánem.

A další gulagovský přístup k hostům.  Je snídaně,  u vašeho stolu,  který vám byl přidělen a je na něm vaše jmenovka,  sedí někdo jiný.  A kupodivu,  pod vaší jmenovkou je jmenovka jiné rodiny.  A přístup personálu? Tak si počkejte,  až se ti před vámi najedí.  Chcete si tedy vzít snídani na pokoj. Ale ouha! Je to zakázáno.  Chcete si tedy jít sednout na terasu a tam se v klidu nasnídat.  Opět je to zakázáno, nemáte tam vůbec přístup.

A přijde večeře.  Na vašem stolku, naštěstí jste tam sami,  je menu, ale v polštině.  Žádáte,  abyste měli menu česky,  u jiných stolků to tak je.  Žádáte jednou, dvakrát,  ale stále máte na lístku „Kolacija“.

Pokojské, další problém. Objeví se druhý den po příjezdu, a pak už ne, a to jste si zaplatili pobyt na čtrnáct dní. Ložní prádlo nevyměněné, nevyluxováno, protože od pláže nanesete nějaké to jehličí , chybí kalíšky na čištění zubů.

A nakonec největší problém. Ani jedinou noc se v klidu nevyspíte. Hluční, neurvalí a hulvátští Poláci, kteří hotel zabrali téměř výhradně pro sebe,   noc co noc přímo pod vašimi okny v jakési vnitřní hotelové agoře, řvou a ječí. Protože si sebou přivezli spoustu pití.

A nočního portýra tohle vůbec nezajímá, prý je tady noční klid až od půlnoci a on přece kouká na televizi.

Většina pokojů v hotelu nemá ani tu nejzákladnější věc, vzhledem k počasí – lednici. Pokud si koupíte pití na pláž, máte ho už přes noc vařící.

A další světový unikát. Tento hotel,  snad jediný na světě,  používá ke splachování toalety vařící vodu. Že by způsob dezinfekce?  Mobilní telefon má dnes každý.  Ale tady je problém ho vůbec nabít. Pokud nejste vnímaví,  tak nezjistíte, že aby fungovala jediná zásuvka v pokoji, tedy na záchodě a u sprchového koutu,  musíte nechat svítit světlo,  jinak zásuvka nefunguje.

Obchody. Je zde jeden jediný a jeden kiosek. V obou z nich jsou prodavači arogantní, neochotní  a neovládají žádnou jinou řeč. Nakoupit zde je doslova „radost“

Je proto lepší zajet si, pokud jste dorazili vlastním autem, do nedalekého Orebiče. V tamějších obchodech jsou prodavači skvělí.  Poradí, jsou milí, zkrátka je to jiný svět.

Ale i přes problémy v hotelu Komodor stojí za to sem jet. Moře je snad nejkrásnější v Evropě, nedaleká Korčula, malý Dubrovník, jak jí tady říkají, si získá snad každého milovníka středověkého stavitelství.

A ještě alespoň jeden pozitivní dojem z hotelu Komodor,  kam už mnoho návštěvníků, jak říkali, v životě nepojede. Jsou zde naprosto skvělé recepční. Jedině tyto dáma a dívky by obstály v evropské konkurenci, a to je na hotel s více než třemi sty lůžky, až příliš málo.

První fotografie znázorňuje prázdný bar. Druhá fotografie ukazuje, že hoteloví hosté musejí chodit po obědě na schodiště, pokud si chtějí třeba zakouřit a nechtějí v baru platit předražení pití.