Město očima nezávislého člověka

Facebooková mládež

19.10.2014 17:00

Fenoménem posledních let jsou sociální sítě. Jakmile se objevily chytré telefony, nastal ohromný rozmach komunikace na podobných sociálních sítích, například na facebooku, ale i na dalších. Tento druh komunikace přijala za své především mládež. A tak můžeme spatřit, třeba v metru nebo vlaku, jak mladí sedí a prsty jim po klávesnici telefonu jenom létají. Děje se tak nejen v metru pražském, ale i v pařížském či londýnském a jsem přesvědčen, že v každém metru každého města v Evropě.

Mladí chtějí komunikovat, ale pouze facebook nestačí, chybí jim osobní kontakt s diskutujícím, a to se  diskuze na facebooku mnohdy mění v řadu monologů, které druhá strana ani nečte. Stejně tak se stává, a v době před volbami jsme to mohli sledovat, že se na facebooku vybrala oběť, nejlépe ta, která se na tom kterém profilu nemohla bránit, a na tuto oběť se pak nakydaly stovky tun špíny, lží, pomluv a hnusu. Valná většina těch, co házeli špínu a kydali hnus, ani člověka, který jim byl někým programově předhozen, neznali. Nejen osobně, to už vůbec ne, ale neznali ani tak základní věc, jakou je snaha a práce vykonaná pro obec toho kterého jednotlivce – vybrané oběti.

A tak mě maně napadlo, když jsem se tu a tam o sobě dozvídal zprostředkovaně na facebookových stránkách člověka, jehož se mi ani nechce jmenovat a na jehož stránky za prvé přístup nemám a za druhé bych jej ani mít nechtěl, věci, nad kterými zůstával zdravý rozum stát. Všech těch, kdož házeli špínu a kydali hnůj, mi bylo líto. Nic neznali, nic neprožili, nic nedokázali, o nic se nesnaží, jen sedí u anonymního počítače a mnohdy pod anonymními nicky snášejí horu nesmyslů.

Přál bych jim všem zažít, pokud by v sobě vůbec kdy našli tu odvahu, o čemž hluboce pochybuji, policejní sledování, nejdříve to skryté, o kterém by nevěděli, ale tušili jej, potom to otevřené sledování, které má za účel nervově odrovnat sledovanou osobu. Jak by se asi tvářili všichni ti stateční facebookoví anonymové, kdyby jim několik týdnů až měsíců stálo před domem černé auto se dvěma muži? Jak by se asi cítili, kdyby je sledovalo denně do zaměstnání a zase domů a dokonce, kdyby jelo za nimi třeba i na ryby? Jak by jim asi bylo, kdyby se ti dva muži vydali až k rybníku, provokativně se usadili poblíž a třeba si četli? Byli by i tehdy tak stateční, jako když mlátí do klávesnice?

A co by všichni ti stateční facebookoví diskutéři dělali, kdyby je třeba na prvního května vyzvedli policisté a celý den je drželi na stanici? Jak by se asi cítili, kdyby jim jen tak pro radost nějaký policajtský idiot zlomil malíček? Byli by i potom tak stateční? Pochybuji!

My v jejich věku měli ideály, měli jsme své cíle a snažili jsme se za nimi jít, co mají oni? My jsme žili pro budoucnost, chtěli jsme změnit svět, sice bláhově, ale snažili jsme se. A co oni? Žijí dneškem, převážná většina, troufám si tvrdit, oněch superstatečných a házejících špínu a hnus na lidi, které vůbec neznají, jen jim byli předhozeni někým, kdo sledoval jejich prostřednictvím jiné cíle, se zatím schovává za máminy sukně a tátovu peněženku, odpovědnost za vlastní život pravděpodobně ještě ani nepřevzali a kdoví, kdy ji za sebe převezmou.

Naše generace nadělala spoustu chyb, ale o něco se snažila, něco dokázala a hlavně, nesla si své jméno a svou kůži na trh, tato facebooková, superstatečná a dle sebe přemoudřelá holátka, písklata, se svou kůží na trh nikdy nepůjdou. Jsou totiž stateční jen u svého PC, jinak jsou to jen zbabělci a lenoši.

Ptal jsem se několika komisařů ve volbách, kolik přišlo lidí ve věku kolem dvaceti let, kteří na sociálních sítích tráví svůj veškerý čas. Odpověď zněla – minimum. Co k tomu dodat? Jen to, že právě tohle je obrázek naší společnosti, naší mladé společnosti. Nevím, kdo by měl tento stát opatrovat, až tato mládež dospěje a měla by převzít odpovědnost? Ale mám z toho strach.

Vladimír Kapal

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.