Jako psi o kost, hozenou do kostela, se rvali

Toto biblické rčení mi připomínali zastupitelé při snaze obsadit volné místo zástupce starosty a radního po odstoupivším Vávrovi. Namísto toho, aby se poradilo všech jedenadvacet zastupitelů o nejvhodnějším kandidátu na uvolněné místo, především z hlediska schopnosti řídit městské investice a tudíž i peníze, především z dotací, scházela se jednotlivá uskupení v ústraní a rvala se o posty, jak oni příznační psi o kost. Zbylí zastupitelé byli vyřazeni, jako by byli zastupiteli druhého řádu či méněcenní. Nikdo se na jejich názor neptal. Rvali se a hádali dlouhé minuty a hodiny, až většina veřejnosti nevydržela a ze sálu odešla. Nešlo jim, jak by se dalo předpokládat, o blaho města a potažmo tím i občanů, ale jen a pouze o osobní prospěch, dobře placená místa a hlavně o stranickou prestiž a prosazování vlastních cílů. Nechutné divadlo, až frašku, předváděli naši konšelé, jen co je pravda. V plné nahotě se ukázalo, o co jim šlo a město a jeho chod, to určitě nebylo.

Nejprve z jednání odešel, sinalý vztekem a zlostí, místostarosta Javůrek, až jsem měl obavy, aby ho nezachvátil infarkt, po nějaké hodině se objevila, taktéž rozčílená na nejvyšší míru, další místostarostka Ivana Čierná – Peterová, spolu se svými spolustraníky, a i oni odjeli domů.

V jednání pokračovaly už jen dvě strany – ODS a TOP 09. Nakonec, a to už bylo před půlnocí, se objevili jejich členové v sále, dohromady jich bylo deset – šest členů ODS a čtyři TOP 09, v té době vydrželi do velmi pozdních hodin už jenom tři zastupitelé, Zdeňka Hajleková (KSČM), Kváča (SZ) a já. Co se mne týče, být jsem tam musel, abych mohl veřejnosti podat zprávu, jinak bych též odešel, znechucen na nejvyšší míru tou fraškou, kterou tyto dvě strany předváděly. A opět nastal, už po druhé, pokus o odvolání celé rady, aby se mohly uchvátit posty. Znovu neúspěšně, potřebných jedenáct hlasů, ze třinácti přítomných zastupitelů navrhovatel hlasování, starosta Ondřej Přenosil, nedostal, a tak se šlo domů. Po naprosto zbytečném, nechutném, až fraškovitém průběhu několika hodin, se k vůbec žádnému výsledku nedospělo.

Pro mne, jako naprosto nezávislému, opozičnímu zastupiteli, tato mimořádná schůze přinesla významné poznání. Jen velmi malému množství zastupitelů jde opravdu o město, těm, co se tak rvali o místa, jde o sebe, o peníze, které se budou rozdělovat, o firmy podílející se na veřejných zakázkách, o moc.

Byl jsem ve vůbec prvním, svobodně zvoleném zastupitelstvu od roku 90, a i v tom předešlém, kam jsem byl kooptován, poté jsem se zúčastňoval, coby novinář, téměř všech dalších zasedání po celá léta, ale podobný průběh jednání zastupitelů a volby námi placených zástupců, jsem nikdy nezažil.

Opravdová ukázka demokracie fungující tímto způsobem po mnoha letech, kdy jsme ji vycinkali klíči na náměstích. Bohužel, je stejná v našem městě, jako v parlamentu a státu.

To jsme to dopracovali!