JEŠTĚ O XENOFOBII

Nedávno jsem znovu uvažoval o nálepkách, kterými zahrnují s neměnnou úporností veřejnoprávní komentátoři i moderátoři multikulturního vyznání většinu naší populace, která je zcela přirozeně proti islamizaci evropského kontinentu a zejména proti islamizaci naší vlastní země. Nevadí jim, že ta či ona nálepka byla již mnohokrát vyvrácena a označena jako buď logický, nebo naprostý nesmysl. Pokračují jako berani na příkaz svého ovčáka dál, jakoby se nic nedělo.

Tam musí být ještě nějaký další důvod, řekl jsem si, a v tu chvíli mi to došlo. Nejčastěji používaná nálepka je stále „xenofob“. S fašismem daleko nedošli, protože představa, že téměř 80% naší populace jsou zakuklení fašisté, je přece jenom trošku silná káva. Proč zrovna xenofobie? Stokrát jim sto odborníků může sdělit, že se obáváme velice známého, a nikoli neznámého, s uživateli tohoto termínu to ani nehne. Proč asi? Podívejme se na to z jiného úhlu.

Za prvé. Xenofobie, podobně jako klaustrofobie, agorafobie, atd. atd. (věda jich popisuje necelé dvě desítky), je obecně evidována jako jedna z chorob v oboru psychiatrie, nic více, nic méně. Člověk, stižen podobnou fobií má být tedy považován za psychicky vykolejeného, tedy nenormálního člověka. To je ten pravý důvod zrodu a zneužívání této nálepky. Každý odpůrce islamizace má být považován za nenormálního duševního vykolejence. Hezky vymyšleno, že ano?

Za druhé. Obava a strach nejsou totéž. Nejde zde jenom o slabý významový rozdíl, jedná se o rozdíl podstatný. Dáme-li někomu nálepku ustrašence, evokuje to zbabělost a neakceschopnost. A přesně to by multikulturalisti potřebovali. Morálně zdecimovat své odpůrce předem, v samém počátku konfliktu. Odpůrci, tj. většina z nás, však nemají strach ani v nejmenším.

Pochopitelně máme obavu před nájezdem vetřelecké (ne)kultury. Své hodnoty jsme však rozhodnuti tvrdě bránit. Žijeme po dlouhých letech dvou diktatur znovu v demokratickém světě. Bráníme se prozatím podle svých, na výsost demokratických pravidel. Máme svobodu názoru, svobodu slova. Pokud ovšem tato pravidla selžou, nutně nastane něco, čeho bych se raději nechtěl dočkat.

Přesto mám pocit, že nejhoršímu ještě můžeme zabránit. Především výměnou pravdivých informací a odhalováním metod, kterými se snaží autoři nesmyslného projektu islamizace Evropy manipulovat naši veřejnost. Odmítnutím tzv. politické korektnosti, která i v demokratickém zřízení zakazuje nazývat věci jejich pravými jmény. Odmítnutím nálepky populistů politikům, kteří poctivě a zodpovědně vyjadřují vůli lidu, který si je zvolil. A také doufám, že nezapomenete, jaká špinavost je nepoučitelně tvrdohlavé používání nálepky „xenofob“.

Váš Pavel Chrastina