Město očima nezávislého člověka

Ještěže se nejedná o svatováclavské orlice

09.09.2012 11:03

Národní svatováclavská pouť se letos bude konat již po desáté. Jedná se o obnovení tradice poutí ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, které se konaly za první republiky a byly hojně navštěvované.

Tehdy se poutníci, především katoličtí věřící, vydávali na pěší pouť z okolí, povětšinou z Prahy. Již tehdy, a to byl počet katolických věřících v populaci mnohem vyšší, nežli je tomu dnes, šlo především o propagaci katolické církve i s její nahranou nádherou, množstvím prelátů a veřejnými motlitbami. A tenkrát, stejně jako dnes, šlo o jediné – o získání a upevnění moci církve nad lidmi.

V době minulého režimu byly pouti potlačeny, především proto, že katolická církev ztratila svou moc a klesly výrazně počty věřících. Po listopadu 89 se především katolíci, ale i ostatní církve, snažily opět rozšířit počty věřících, a tím získat moc. A tak se pouť do Staré Boleslavi obnovila. Pro zvýšení kultu svatého Václava se v čele průvodu začala dokonce nosit lebka svatého Václava a do Staré Boleslavi se začali sjíždět věřící z celé republiky.

Na jednání rady města 29. srpna seznámil místostarosta Jiří Nekvasil ostatní radní se stavem příprav na desátou Národní svatováclavskou pouť včetně všech doprovodných a kulturních akcí ve dnech od 22. do 28. září. Už se nehovořilo o tom, že se v těchto dnech sjedou kolotočáři a různí stánkaři, aby zpeněžili své nabízené šunty. Součástí jeho zprávy byl i návrh na ocenění významných osobností města, kterým byla udělena Svatováclavská plaketa.

Starosta města Ondřej Přenosil rozeslal pozvánky na Slavnostní setkání s občany s udělením pamětní Svatováclavské plakety při příležitosti desáté Národní svatováclavské pouti, které se bude konat v sobotu 22. září od sedmnácti hodin v kapli brandýského zámku.

V historii naší země, pravda, tehdy to bylo Československo, lépe řečeno protektorát Böhmen und Mähren, se zasloužilým občanům udělovalo též vyznamenání s insigniemi svatého Václava, tehdy to však nebyla Svatováclavská plaketa, nýbrž Svatováclavská orlice.

 Zaplaťbůh, tuto dobu jsme nezažil, ale od rodičů a především od prarodičů, jsem o tomto vyznamenání mnoho slyšel, a tak se mi maně na mysl dostává podobnost. Nejsem příznivcem všelijakých vyznamenání, čestných občanství, soch státníků a podobných záležitostí, neboť vždy a za každých okolností byla veškerá tato oceňování poplatná době a režimu. Se starostmi obyčejných lidí tato ocenění měla asi tolik společného, jako koza s jadernou fyzikou a právě takhle lidé podobné akce berou. Mohou jím totiž být ukradené. Stejně jako mně. 

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.