Město očima nezávislého člověka

Jsou lesní cestičky pro lidi nebo pro koně?

01.05.2012 13:23

Rád jsem jezdíval s vnukem, pokud byl ještě malý, na kole po lesních cestičkách. Bylo tam nádherně, les voněl jarem a později létem, byl tam klid a nemusel jsem mít strach, že by nás na kolech srazil nějaký šílený řidič. Jezdili jsme tam opravdu moc rádi. 

Jedna z našich oblíbených tras lesními cestičkami vedla od Lesní ulice směrem k Vosímu hnízdu. A nejezdili jsme tam sami, častokrát jsme se potkávali s dalšími cyklisty, kteří se svými ratolestmi tuhle krásnou cestičku využívali. Samozřejmě, nebyla to jediná trasa, ta další a také delší vedla lesem až ke lhoteckému jezeru, ale jak říkám, bylo jich hodně. 

Minulý týden jsem se  chtěl pokochat jarním lesem, měl jsem čas, a tak jsem se vypravil na procházku právě cestičkou u Lesní ulice. Ale ouha, to jsem si dal. Cestička, tak jak jsem ji znal a kudy chodily i maminky s kočárky, byla ta tam. Namísto ní byl rajčur. 

Pro ty neznají, co toto slovo znamená, vysvětlím. Říkalo se tak kdysi místům, kde vojáci, když ještě používali koně, trénovali jízdu simulující bojové podmínky. Jedním z takových míst byl i prostor za kasárnami, jako kluci, před padesáti lety, jsme tomu stále říkali rajčák. Právě proto, že tam jezdili kdysi dragouni. Chodit se tam moc nedalo, koňská kopyta původní trávu dokonale zničila. 

A právě tak teď vypadá mnoho lesích cest a stezek. Velký koňský boom zavedl mnoho jezdců a jejich krásných zvířat právě do lesů a na polní cesty. Původní stezky a udusaná půda je koňskými kopyty tak rozrytá, že tyto cestičky jsou pro ostatní milovníky lesních projížděk a procházek naprosto nepoužitelná, je z nich zkrátka rajčur. 

Domnívám se, že les a jeho cestičky jsou pro všechny, ne jenom pro koně a jezdce a že by se všichni měli podle toho chovat. A přitom by stačilo tak málo. Tam, kde je lesní cesta velmi úzká, s koňmi nejezdit a tam, kde je široká, a i takových je v našich lesích dost, vést koně při kraji cesty, aby zbytek mohli využívat i pěší a cyklisté. 

Jenomže to by museli být koňáci ohleduplní, a to zdaleka nejsou, bohužel. Stačí se jenom jít podívat do aleje od mostu do Houštky. Tolik koňského trusu jako tam, se snad jinde nevidí. A že by si koňáci občas udělali brigádu a po svých miláčcích trus z asfaltové silnice uklidili? Ani náhodou! Jim přece nevadí. Sedí vysoko v sedlech a koňské koblížky přece padají až za ně, tak co by se starali. 

Příroda, lesy, polní cesty, ale i městské ulice jsou přece pro všechny a nejen pro koně. Jsme obklíčeni stále větším množstvím městských obecně platných a závazných vyhlášek. Nemůžeme popíjet alkohol na veřejnosti, nesmíme na veřejnosti močit, nesmíme, kromě vyhrazených dnů, používat rachejtle a petardy, nesmíme rušit noční klid a já nevím, co ještě všechno nesmíme, co nám vyhlášky zakazují. Tak proč se nepřijme obecně závazná vyhláška, že jezdci na koních nesmějí ničit lesní cestičky, aby sloužily veškeré veřejnosti a proč už nemáme vyhlášku, která by nakazovala jezdcům po svých miláčcích sbírat trus? Pejskaři takovou vyhlášku mají a kdyby strážník viděl, jak pejsek udělá hromádku a majitel ji neuklidí, mohl by, a měl, takového majitele psa pokutovat. U koní taková vyhláška chybí. Proč?

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.