Město očima nezávislého člověka

K eurovolbám zásadně nechodím

25.05.2014 10:22

V dobách, dnes již dávno minulých, existovala instituce, Rada vzájemné hospodářské pomoci, známé RVHP. Sdružovaly se v ní všechny tehdejší socialistické státy pod diktátem SSSR. A tak bylo rozhodnuto, například, že NDR smí vyrábět osobní vozy pouze do 1 litru obsahu motoru, všichni známe Trabanty s obsahem 600cm3 nebo Wartburgy s obsahem 998 cm3. Rumuni směli, stejně jako Československo, vyrábět vozy pouze do obsahu 1.300 cm3, Poláci do 1.500cm3, stejně jako SSSR. To ale podle vlastních pravidel, mohlo vyrábět i vozy silnější, například Lady 1.500 cm3 a 1.600 cm3 nebo Volhy s obsahem 2.500 cm3. Samozřejmě, u nás byla výjimka na vládní a papalášké vozy Tatra.

Viděl jsem tenkrát návrhy, bylo to po roce 1968, na nádherné embéčko, supersport, s obsahem 1.600 cm3. Kdo se zajímá o automobilizmus ví, že tento škodovácký supersport předběhl dobu se svou stupňovitou zádí. Tento koncept o něco později využila Lancia s nejkrásnějším vozem snad do současnosti, Stratosem. Viděl jsem, a měl jsem možnost se i svézt s dalšími návrhy mladoboleslavských vývojářů, vycházejících z tehdy skvělého vozu 130 RS, Jednalo se o Škodu 1800 RS a Škodu 2000 RS. Číslovky označovaly obsah motoru. Nikdy se tyto vozy do výroby nedostaly, RVHP to nedovolilo, abychom náhodou neohrozili export vozů SSSR.

Zároveň nám však RVHP nezakazovalo vyrábět cukr v jakémkoli množství, nenařizovalo nám, co smíme a nesmíme pěstovat. Byli jsme tehdy potravinově z 97 % soběstační, a to jsme navíc museli právě do RVHP dodávat víceméně zadarmo povinné dodávky potravin. Proto jsem byl rád, že toto diktátorské uskupení skončilo.

Pak jsem si přečetl jenom malou část z přístupových podmínek do EU. Celý text nepřečetl asi nikdo v republice, vždyť obsahoval přes deset tisíc stránek, ale z toho mála, co jsem zjistil, jsem dospěl k názoru, že budu hlasovat proti vstupu do EU, neboť jsem nechtěl, aby nám opět kdokoliv, tentokrát nikoliv z Moskvy, ale z Bruselu, diktoval, co smíme a co ne.

Když se opakovaným hlasováním, s jiným názvem, ale prakticky ve stejném znění, v Irsku odhlasovalo něco, jako evropská ústava, bylo naprosto jasné, že jsme ztratili veškerou suverenitu. EU nám nařizovala vše, od množství - zanedbatelného - cukru, po procento lidí zaměstnaných v zemědělství, aby jsme si náhodou nevypěstovali vlastní potraviny, ale museli je kupovat od těch dotovaných.

Počet našich europoslanců je navíc natolik nízký, že nemohou prosadit zájmy republiky ani v tom nejmenším a řeči o tom, že jsou členy jakýchsi velkých evropských uskupení europoslanců, jsou jen a pouze řečmi. Veškerá agitace stran, které se zúčastnily voleb do europarlamentu, je vedena jedinou snahou - získat ve volbách alespoň jedno procento hlasů. Do europarlamentu se sice nedostane z těchto jednoprocentních a víceprocentních stran nikdo, ale budou mít zajištěn po dobu pěti let pravidelný příjem z Evropy. A o to jim jde až v první řadě - o peníze.

Z těchto uvedených důvodů jsem nebyl nikdy do europarlamentu volit. Výjimkou nebyly ani letošní volby. Ostatních voleb, které rozhodují o složení institucí u nás ve státě včetně voleb komunálních, jsem se vždy účastnil a bude tomu i nadále.

Vladimír Kapal

 

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.