Město očima nezávislého člověka

Klaus odhalil pro koho mu bije srdce

05.01.2013 15:20

Počátkem devadesátých let vyhlásil tehdejší prezident Havel všeobecnou a masivní amnestii. Na svobodu se tehdy dostali i vrazi, násilníci a recidivisté. Téměř okamžitě po propuštění začali kriminálníci opět páchat zločiny a dokonce byli i mrtvé oběti propuštěnců. Václav Klaus, Havlův oponent a soupeř, tehdy ve funkci ministra financí, Havlovu rozsáhlou amnestii velmi kritizoval.

Amnestie bývá ve všech státech obvyklá. Uděluje se většinou při nástupu prezidenta do funkce nebo při významných příležitostech. Teď se taková příležitost naskytla. Připomněli jsme si dvacáté výročí rozdělení Masarykova snu – Československa - na dva samostatné státy a amnestie byla na místě.

Zatímco slovenský prezident Ivan Gašparovič propustil amnestií 753 vězňů, a to ještě těch s nejmenšími tresty, Klaus šel jinou cestou. Jeho amnestií se stali beztrestnými nejen vrazi, vždyť co jiného je nezodpovědná řidička, která při nehodě zabije spolucestující? Mám na mysli  dceru kancléře Veigla, která je nyní bezúhonná, stejně jako zpěvačka Dara Rolinc.

Ještě horší dopad měla amnestie pro veřejnost v propuštění miliardových tunelářů, recidivistů a lidí, kteří okradli občany státu o miliardy, těm se dlouhodobá trestní řízení, stojící náš stát statisíce a miliony korun, řízení také zastavilo a stali se beztrestnými.

A právě o ty zřejmě Klausovi šlo, o své kamarády, kterým se kdysi obdivoval. Vzpomeňme jenom na jeho slova: „Potřebovali bychom víc takových Kožených.“ Jeho amnestie, která se týká až třiceti tisíc lidí, je čirým výsměchem všem podvedeným, okradeným lidem, které všelijací podvodníci okradli o celoživotní úspory. Teď například lidé podvedení H systémem nedostanou zřejmě ze svých peněz vůbec nic.

A právě kvůli těmhle lidem Klaus takovou rozsáhlou amnestii vyhlásil. Moc dobře ví, že v prezidentské funkci tak jako tak končí a hodil za hlavu alespoň zdání slušnosti pro veřejnost. Jadrně česky řečeno, s národem a lidmi si klidně vytřel zadek.

Ten Klaus, který svou privatizací připravil stát o dva biliony korun, ten Klaus, který prohlašoval, že nezná špinavé peníze a že ekonomové musejí předběhnout právníky. Ten Klaus, který jakoby na chvíli zhasnul a rozsvítil až tehdy, když byla republika vykradená.

Ten Klaus, který odmítl dát milost tykadlovému řidiči Romanu Smetanovi, ten Klaus, který dal naopak milost usvědčené a odsouzené defraudantce ve funkci ředitelky školy a navíc jí tím umožnil opětovný nástup do funkce.

A další podivnosti provázejí Klausovu amnestii. Netýkala se ani bývalého policejního prezidenta Lessyho, ani stále vyšetřovaného Davida Ratha. Oba dva jsou totiž stíháni na základě politické objednávky, ti přece musejí být zničeni a také zřejmě budou.

Klaus nebyl dobrým prezidentem, kašlal na Ústavu a evidentně prosazoval své souputníky, už jenom tím, že v roce 2010 po volbách vůbec nepověřil složením vlády vítěznou stranu, prý mu nemůže zaručit většinu. Jak to mohl vědět? Stát se přece mohlo všechno.

Nejen pro tuhle šílenou amnestii, nejen pro privatizační rozkradení státu, nejen pro neústavnost svého chování nemám Klause rád, ale i proto, že jeho zásluhou nás v Evropě a ve světě mají za kašpárky. Viz chilské ukradené pero.

Každý další prezident, vzešlý z lednových voleb, bude jistě lepší nežli tento narcis, který republice po celou generaci jenom škodil.

Vladimír Kapal

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.