Město očima nezávislého člověka

Koně za nic nemohou, jezdci ano

11.12.2011 11:18

V Anglii se již ve středověku tvrdilo, že nekrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Jistě je to pravda, sám to ale potvrdit nemohu, protože jsem na koni nikdy neseděl. Je dobře, že koní, především těch jezdeckých, přibývá. Jsou to nádherná zvířata. S lidmi v jejich sedlech to je ale jinak.

Alej mezi Houšťkou a zdymadlem je oficiálně uznaná jako cyklostezka a dráha pro in line bruslaře. Zároveň tam však jezdí mnoho koní, protože jsou tam i stáje. Už dlouho, až příliš dlouho, jsou zavřené mosty a do Lesprojektu nebo do ČSAD se vozidla dostanou jenom touto alejí, a proto byla vyznačena jako objízdná trasa.

Nejezdí tudy příliš mnoho aut, ale občas se přece jenom některé objeví, a pokud se po aleji vydají jezdci na koních, a jsou podobného myšlení jako dvě dámy ve středu 7. prosince, je zaděláno na problém.

Dámy v sedlech koní se totiž domnívaly, že alej v celé své šíři je určena jenom pro ně a jejich koně. Jely vedle sebe, koně šli svým rozvážným houpavým krokem a dámy vůbec nezajímalo, že se za nimi plouží auto. Musely ho slyšet, ale vůbec je nezajímalo, ony jsou přece na vyjížďce, alej patří jim a nějaké auto je vůbec nezajímalo. Řidič věděl, že nemůže zatroubit, aby se koně nesplašili, a tak jenom prošlápl plynový pedál, aby obě jezdkyně upozornil na to, že by měly uhnout a on mohl projet.

Jeden z koní se přesto lekl a popoběhl, asi měl víc rozumu nežli dáma ve středních letech v jeho sedle, a zařadil se před druhého koně. Dáma, i když se pro tuhle osobu toto označení vůbec nehodí, spustila na řidiče vodopád nevybíravých slov.

Po chvíli koně odbočili do Houšťky a řidič mohl normálně pokračovat v jízdě. Kdyby jezdkyně uvažovaly normálně, a znaly znění silničního zákona, nemuselo k tomuto extempore vůbec dojít. Stačilo aby jely za sebou tak, jak jim to zákon přikazuje, neboť pamatuje ve svých ustanoveních i na jízdu na koních či s koňskými potahy.

Jenomže ony dámy si myslely, že jim patří svět. Nepatří, stejně jako mnoho lesních cestiček, kterých jezdci na koních využívají k projížďkám a koňská kopyta krásné a romantické lesní cestičky změnila v oraniště. A cyklisté mají prostě smůlu, s kolem se po zničených a rozdupaných stezkách už jezdit nedá.

A to vadí nejen mně, ale i všem milovníkům cyklistiky, kteří tak přišli o mnoho krásných vyjížděk na kole jenom proto, že pár jezdců si chce užít lesní romantiky. Ti ostatní mají prostě smůlu.

A ještě jedna věc mi vadí, a to tak, že velmi. Alej v Hluchově využívá i mnoho rodičů s dětmi. Je tam klid, poměrně slušný asfalt a dětem se tam dobře jezdí na tříkolkách či kolech. Ale ouha! Co chvíli je na silnici zbytek koňské potravy. Koně takoví už jsou. Nikdy, za celá léta, co jsem touto alejí chodil s vnukem na procházky a později i na kolech, jsem neviděl, že by jeden jediný jezdec šel s lopatou a koštětem a koňské koblihy uklízel. Ani jednou!

A kdo v letním parnu touto alejí jel či šel ví, že když koňské koblížky uschnou, vítr je zvedne a lidé, ale i děti prach z nich musejí dýchat.

Koně jsou nádherní, to jen jejich chovatelé a především jezdci se chovají mnohdy hůře nežli oni.  

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.