Město očima nezávislého člověka

Kulturní dům lázně Houštka: ekonomický a funkční nesmysl

04.01.2014 16:46

Měl jsem po nějaké době mlčení města o nápadu na odkup rozpadající se budovy bývalých houšteckých lázní za to, že záměr na odkup a rekonstrukci naštěstí vyšuměl, ale bohužel tomu tak není. Alespoň to jsem se dočetl v Městských listech. Dovoluji si k věci uvést několik důvodů, proč by v žádném případě neměla být investice do odkupu a přestavby budovy lázní zastupitelstvem schválena.

1. Kulturní dům v Houštce je nefunkční nesmysl

Česká republika je dodnes poseta opuštěnými kulturními středisky, vystavěnými v době minulého režimu bez ohledu na dostatečně funkční využití. Zatímco během doby standartního fungování společnosti kulturní a společenské sály vznikaly v místech, kde si na sebe musely buď vydělat (sály u restaurací) nebo za štědré podpory mecenášů (různé kulturní paláce, nadační či muzejní prostory) za účelem co nejčetnějšího využití, které funguje dodnes, tak od padesátých do osmdesátých let vznikla řada zařízení, která dnes chátrají, zejí prázdnotou nebo jsou využívána k jiným účelům. Jde zejména o naddimenzovaná kulturní střediska v menších obcích, ale například i o pražský Palác kultury, do kterého bylo v posledních dvaceti letech investováno již několik miliard, a budoucnost tohoto zařízení stále není jasná; zařízení je naprosto neživotaschopné. Plán na umístění kulturního domu v Houštce je z funkčního hlediska naprostý nesmysl. Kulturní dům musí být neustále využívané zařízení, které slouží školám, školkám, spolkům, seniorům, a až okrajově jako místo pro několik plesů či schůzek zastupitelstva. Přitom vzhledem k poloze domu bývalých lázní v Houštce jde o místo pěšky těžko dosažitelné, minimálně pro všechna školská či seniorská zařízení, kdy je potřeba mít kulturní či společenské zařízení v dostupném místě, nikoliv kdesi mimo zástavbu a kilometry daleko. Například školy by tento kulturní dům nemohly využívat, protože na pouhé přemístění osob tam a zpět by trvalo jednu až dvě hodiny.

2. Odkup budovy lázní a přestavba jsou mimořádně nevýhodnou investicí

Téměř každé kulturní zařízení musí být dotováno. V případě odkupu chátrající budovy a její přestavby je třeba počítat s mnoha desetimilióny korun jako přímých nákladů, a k tomu je třeba připočíst počítat údržbu, provoz, energie, ostrahu a odpisy v řádu mnoha milionu korun ročně. To za situace, kdy město za posledních 8 let zcela evidentně přehnalo investice do neproduktivních projektů, jako jsou dotované rozmáchlé cyklostezky, nepotřebný inventář, přeinvestované rekonstrukce některých veřejných míst jako je náměstí, zámek apod. Tento veškerý městský majetek již záhy začne vyžadovat peníze na údržbu, opravy, výměny povrchů apod. Přitom město za současného vedení již řadu let hospodaří s výrazným schodkem, do tohoto roku pokrývaným z příjmů z privatizace bytů na sídliště. Město za byty utržilo několik set milionů korun, které jsou nenávratně pryč a de facto nyní hospodaří na dluh: projídají se peníze z podstaty a investuje se do majetků, které budou více a více zatěžovat městský rozpočet.

3. Sporná odkupní hodnota staré budovy a co na to zákony

Zchátralá budova bývalých lázní má jedinou uznatelnou hodnotu: je to památka na jejího architekta. Jinak kromě hodnoty pozemku, na kterém stojí, je hodnota stavby ve skutečnosti záporná a ve vyspělejších zemích by vlastník takovou nemovitost dávno prodal, aby neměl problémy s jejím chátráním. Jakékoliv peníze, které město na zakoupení budovy po případném rozhodnutí zastupitelstva vydá, jsou penězi utracenými v rozporu se Zákonem o obcích, který zní takto: §38 (1) Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Jestliže obec nemá a nebude mít peněz nazbyt, logicky nemůže investovat peníze do pořizování zchátralého majetku, který bude peněžní prostředky nadále více odčerpávat. Dále bych zmínil to, že podle jiných zákonů je každá odpovědná osoba povinna spravovat svěřený majetek s péčí řádného hospodáře.

4. Chybějící představa o účelném nakládání s penězi na kulturu a společenský život

V záměru města na odkup a rekonstrukci budovy lázní je zcela jasně vidět, že neexistuje logická, srozumitelná  a ucelená vize o účelném nakládání penězi na kulturní a společenská zařízení. Dochází tak k tomu, že brandýský zámek od převzetí městem spolykal již stamiliony korun a další desetimiliony nadále polykat bude; letní kino s minimem pořádaných akcí bylo před pár lety radostně rekonstruováno za miliony korun, uvažuje se o digitalizaci krytého kina;  zánovní školní tělocvična byla zainvestována více než padesáti miliony korun s cílem pořádat zde mimo jiné kulturní akce, které se zde ovšem prakticky nekonají, aspoň co je známo; další četné kulturní události se naopak odehrávají v improvizovaných prostorách, městské knihovně. Kulturní dům v Houštce by však tomuto stavu vůbec nepomohl, pouze by odčerpal peníze vyčleněné na stávající akce a zařízení! Z toho je zřejmé, že město na jedné straně hodlá utrácet velké peníze tam, kde nenesou nebo nemohou nést maximální užitek  (diskutovaná budova lázní; masivní rekonstrukce brandýského zámku; kočárovna; letní kino a další), a jiné celé skupiny občanů jsou odkázány na improvizaci nebo malé prostory (školní a předškolní akce, pravidelné trhy apod). Obávám se, že lidé činní v městské kultuře si dosud neuvědomili, že odkup a rekonstrukce lázní Houštka by stávající zdroje pro kulturu prakticky zruinovalo. Vše by za pár let dopadlo jako poslední vánoce na brandýském náměstí: po slavnostním rozsvícení stromku se dále pro veřejnost nekonalo téměř nic.

5. Černá díra na závěr

Z toho celého plyne, že případný odkup budovy lázní a následná rekonstrukce by znamenaly jediné: vytvoření další černé díry na městské peníze. Jakoby městskému zastupitelstvu nestačila tragický zkušenost s odkupem domu č.p. 98,kdy město odkoupilo za několik milionů zchátralý majetek a nyní zjišťuje, že na rekonstrukci potřebuje dalších šedesát či  sto milionů,  které ovšem nemá a mít nebude. Doufejme, že v Houštce se podobná zkušenost nebude opakovat. Občané, bez ohledu zda z Brandýsa či Boleslavi,  si nezaslouží, aby město nemělo opravené silnice a chodníky či rekonstruovaný vodovod a kanalizace a funkční osvětlení a místo toho časem všechny volné peníze muselo vrážet do údržby a oprav majetku, který zbytečně pořídilo bez ohledu na finanční možnosti a který není pro solidní úroveň služeb nezbytný.

Petr Šilar

Vážený pane Šilare,

Jsem pokaždé rád, když čtenář Brandýských novin zveřejní svůj názor. Znamená to totiž, že i v dnešní době jsou ve městě lidé, kterým osud města leží na srdci, zamýšlejí se nad ním a neovládla je naprostá lhostejnost k res publica. Jsem vděčen za každý názor, byť se s mým názorem liší, neboť o tom vlastně demokracie je a kvůli střetu názorů pojem demokracie kdysi Perikles vymyslel.

Naprosto s vámi souhlasím, že město v posledních dvou volebních období investovalo mnohdy nesmyslně, zbytečně a rozhazovačně. Byl jsem v zastupitelstvu v době, kdy město prodalo dům čp. 98 na náměstí, právě proto, že náklady na jeho rekonstrukci byly nad možnosti města. Je však nutno si uvědomit, že je to památkově chráněný objekt, na jehož rekonstrukci je potřeba minimálně dvojnásobek financí, nežli u památkově nechráněných objektů. Zpětný nákup tohoto domu, mimochodem na posledním zasedání minulého zastupitelstva pod zjevnou nadvládou ODS, za 12 milionů korun, při vědomí, že tento objekt město prodalo v daleko lepším stavu za pouhých 3,5 milionu, jsem tehdy označil za zločin proti obyvatelům města a na tomto názoru jsem nic nezměnil.

Město však vyhazovalo peníze i v dalších nákupech, dle mého názoru naprosto zbytečně, například nákup lesa v Houštce, přicházelo, též naprosto zbytečně, o další peníze, například při pronájmu pozemku na další pískovnu za padesátník za čtvereční metr, a to na desetiletí. A mohl bych pokračovat ještě dlouho.

Jinou záležitostí je potřeba kulturního domu pro město naší velikosti. Již od Národního obrození vznikala podobná zařízení, byť i tehdy bylo naprosto zřejmé, že bez donátorů se neobejdou. Stejný trend byl koncem Rakouska – Uherska, kdy vznikaly objekty sokoloven, baráčníků a různých občanských spolků. I tehdy bylo zřejmé, že tyto stavby, určené pro kulturu, se bez darů, donátorů a mecenášů, nikdy neobejdou. A přesto vznikaly. Vždyť i naše zlatá kaplička, Národní divadlo, ani v době svého vzniku nebylo finančně soběstačné. Zkrátka, kultura se musela vždy a všude dotovat. Existence důstojných kulturních domů či společenských zařízení totiž vypovídá o kulturnosti občanů a především vedení měst a obcí.

Máte pravdu v tom, že peníze vynaložené na rekonstrukci letního kina v době upadajícího zájmu o promítání filmů, byly penězi vyhozenými do luftu, stejně jako peníze za eventuální nákup digitální promítačky do kina. Ale peníze na vznik kulturního zařízení, byť by muselo být městem dotováno, vyhozenými do luftu nejsou. Jsou to investice do kulturnosti města a jeho obyvatelů. Pamatuji od svého dědy, jak lidé ve Staré Boleslavi odmítli stavbu kulturáku, takže se toho ujal soukromý podnikatel a vznikl Lidový dům. Jako kulturní zařízení pak fungoval až do restituce, kdy město o kulturák přišlo.

Nevím, zdali jste v objektu bývalých lázní v Houštce někdy byl. Já ano, a to ještě v době po olympiádě v Aténách, kdy tam sportovci ve velkém sále pořádali velkou společenskou akci. Byli tam, mimo jiné, i někteří naši úspěšní medailisté v atletice, neboť akci pořádal atletický oddíl ze Staré Boleslavi. Byl jsem i v prostorách kuchyně, bylo mi tam umožněno vypít si kávu s cigárkem, takže jsem viděl i zázemí. V té době byl jak sál, tak i zázemí v pořádku. Na rozdíl od střešní nástavby někdejší lázní, která od dob první republiky nebyla udržována a je nyní na odpis, to je pravda. Ale ostatní zařízení byla ve stavu, kdy by nebyly potřeba ohromné finanční náklady, jako v případě výstavby nového kulturního domu, jak měly některé strany ve volebních programech. Faktem ovšem zůstává, že od navrácení objektu restituentovi objekt značně zchátral a chátrá. Proto bych o ceně osm milionů korun velice diskutoval a věřím, že by nakonec restituent přijal i polovinu, při nekoupení domu městem, by mu totiž objekt za čas spadl a on to ví.

Máte pravdu i v tom, že po rekonstrukci by musel být kulturák v Houštce dotován, nikde v celé republice není podobné zařízení finančně soběstačné, ale pokud by vedení města opravdu hospodařilo jako dobrý hospodář, pokud by se nevyhazovaly zbytečně peníze na různé pofidérní projekty, například stromořadí na cyklostezce z Popovic do Dřevčic, kde i přes dotaci musí město přispívat z rozpočtu, peníze na kulturní dům by se měly vždy najít.

Zkrátka, osobně jsem přesvědčen, že by město nemělo kupovat pitomosti, jako například Hluchov či les v Houštce, ale kulturní dům bychom mít měli. A ona pěší dostupnost zase není tak strašná, vzdálenost od škol tam není o moc větší nežli například v Čelákovicích a tam to funguje po celá léta a domnívám se, že ke spokojenosti.

Vladimír Kapal

 

 

 

 

 

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.