Město očima nezávislého člověka

Lidé doplácejí na úřednický šlendrián

28.05.2014 10:02

Je tomu možná již sto let, co lidé ze Staré Boleslavi začali využívat lesní cestu Na Praporci. Tehdy se tam kopal písek. Později, když se jedno ložisko vytěžilo, začal se kopaný písek těžit o kus dál. Po celou dobu se využívala lesní cesta. Když se v oblasti lesa nazývaného Praporec přestal písek těžit, v odtěženém kopci vznikla sportovní střelnice. Postavilo se tam zařízení na vrhání asfaltových holubů a sportovní střelci zde pořádali, po celá desetiletí, své soutěže. A využívali příjezdovou lesní cestu, která byla dokonce občas zpevňována štěrkem.

Bohužel se v těchto místech sešlo hned několik nešťastných okolností. Vedle střelnice, a v lese podél přirozené lesní stezky, si několik lidí postavilo domy a spokojeně si zde, v klidu lesa, žili. Navíc poměrně dost lidí zde vlastnilo pozemky. V dobách reálného socializmu jim byly pozemky nanic, neboť byly využívány pro zemědělskou činnost. Ale zpět k úřednickému šlendriánu. Cesta, vzniklá původně jako příjezd ke dvěma ložiskům písku, nikdy nebyla na katastrální mapě vyznačena. Klasický úřednický šlendrián minulého režimu. Vše je však o to horší, že se vyznačením cesty nezabývali úředníci ani po listopadových politických změnách. Stejně jako za Rakouska - Uherska, stejně jako za první republiky, protektorátu i za socializmu, byl v katastrálních mapách namísto cesty vyznačen pouze lesní porost. To je první nětěstí pro místní obyvatele.

Druhým neštěstím je fakt, že těsně na okraji této více než sto let existující cesty, prochází hranice okresů. Cesta a celý les Praporec leží na katastru obce Skorkov a je spravován lesním závodem Lesy ČR Mělník. A tak se stalo, že o střelnici a část Praporce požádal o koupi zbohatlík. A Lesy Mělník mu jej prodaly. Bohužel včetně cesty, jediného přístupu k domům a parcelám v sousedství, které se ovšem již nacházejí na katastru Staré Boleslavi. A zbohatlík, který hodlá na místě bývalé střelnice, nebot ji okamžitě po nákupu lesa zrušil, vystavět šest luxusních vil pro sobě podobné. Aby mohli žít blízko města, blízko Prahy, ale zároveň v lůně přírody. A jízda starousedlíků po sice excistující cestě, ale právně neexistující, mu vadila. A tak starousedlíkům v příjezdu zabránil.

K domům se tak nedostanou ani popeláři, ale ani v případě potřeby sanita nebo hasiči. Široká příjezdová lesní cesta je uzavřena. A lidé musí tahat třeba popelnici po lesní stezce téměř kilometr k Lesní ulici, auty se prodírat lesem, aby se vůbec dostali domů a spoléhat na to, že u nich nevypukne požár či se neobjeví zdravotní problémy vyžadující záchranku. Pacienta by museli vléci oněch osm set metrů asi na zádech.

Proto požádali radu města, aby začala podnikat kroky k tomu, že by se namísto lesní cestičky podél celého území vybudovala příjezdová silnice. Rada města tento úkol svěřila místostarostovi Nekvasilovi. Dle sdělení jednoho z majitelů parcely v těchto místech, však celá záležitost jaksi usnula a neděje se nic. A přitom, zhruba v polovině lesní podélné cesty, se nacházejí vrty, kde se čerpá a čistí voda pro městský vodovod. Cesta, stejně jako celý les, patří Lesům ČR. A nájemce vodovodů a kanalizace, firma Stavokomplet, po celou dobu používá pozemek jiného vlastníka, nežli je město. Nejenom, že k vrtům musejí zajíždět vozidla, ale pod zmiňovanou cestičkou je uloženo i potrubí přivádějící vodu do vodovodní městské sítě.

Nyní musí rada města vyjednat s Lesy ČR odkoupení oné cestičky, aby se napravily majetkoprávní vztahy a vybudovat namísto ní příjezdovou komunikaci. Jelikož by se město mělo starat o své občany, je proto nutné odkoupit i druhou polovinu cestičky, tedy od vrtů ke hranici katastrálního pozemku města, aby se po ní občané zde bydlící mohli dostat důstojně domů, aby k nim mohli zajíždět a otáčet se popeláři a v případě potřeby i hasiči či záchranka. A mělo by se jednat rychle, neboť život lidí, ale i majitelů ostatních parcel v této lokalitě, se zásluhou chování jednoho zbohatlíka změnil v peklo.

A nyní se zamysleme, co potom. Podle vyjádření odborníků, by mohl soud potvrdit existenci původní a nyní uzavřené příjezdové cesty podle práva vydržecího. To by znamenalo, že by zbohatlík musel cestu uvolnit a druhá část výstavby jiné příjezdové komunikace by nebyla nutná. Vzhledem však k tomu, jak naše soudy konají, kdy není výjimkou, že nedodržují nejen spravedlnost, o tu se vůbec u nás nejedná, ale ani právo, je docela možné, že vydržecí právo nebude naplněno. A zbohatlík bude stavět oněch sedm luxusních vil pro své kolegy. Co by mělo udělat město?

Je to velice jednoduché. šechny tyto vily, jejichž výstavbu povolil Obecní úřad Skorkov, protože se budou nacházet daleko od této obce, by musely být napojeny na inženýrské sítě města. Vodu, kanalizaci, plyn, elektřinu. A pokud jde vlastník části Praporce proti lidem ve městě, proč by mu město mělo vycházet vstříc? I to by bylo možné, klást si podmínky, které by připojení musel vlastník akceptovat, jinak by se nepřipojil.

A poslední záležitost, která mne osobně velice mrzí. Celá velká část lesa Praporce je oním zbohatlíkem oplocena. Je přerušena nádherná lesní cesta, je znemožněn přístup do houbařského ráje, neboť právě tam, co se tyčí plot, rostou nádherné hřiby. Sám jsem jich tam kdysi za jediné dopoledne našel přes padesát. A dnes tam lidé nesmějí. Ano, i takhle vypadá současnost v naší republice. Ale pro tohle jsem nemrzl na Letné, pro tohle jsem, stejně jako miliony lidí v republice, klíčemi nezvonil.

Vladimír Kapal

 

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.