Město očima nezávislého člověka

Místostarosta Nekvasil si asi neuvědomuje, že byl rok 89

20.06.2013 10:50

Za minulého režimu jsem na zasedání poslanců města, jak se tehdy zastupitelům říkalo, příliš nechodil. Ten režim jsem rád neměl a on neměl rád mě. Za dlouhá léta, která jsem v tom nepřátelském režimu prožil, jsem byl na schůzi poslanců města třikrát.

Tehdy se projednávala možnost výstavby nějaké silnice, které měl padnout za oběť i můj dům. Projednávalo se to celkem třikrát, protože se jednalo o více lokalit ve městě. To, co jsem tam zažil, mi stačilo na to, abych na jednání poslanců, tehdy se chodilo do Kulturního domu Labín, kterému jsme my, obyčejní lidé, stále říkali „Liďák“, už nikdy nepřišel.

A stalo se mi tam, že jsem se několikrát kriticky vyjádřil k myšlenkám města a poslanců a najednou mi nebylo udělováno slovo. Mohl jsem se přetrhnout, jak jsem se do diskuze hlásil, ale byl jsem ignorován. Jako bych v sále ani nebyl. Inu, tehdejší papaláši kritiku nepotřebovali, tak mě prostě umlčeli. Demokracie v jejich podání byla výsměchem, tak jsem tam přestal nadobro chodit, nemělo to smysl.

Jsem nyní opozičním zastupitelem a podle zákona i jednacího řádu přijatého zastupitelstvem mám nezadatelné právo se vyjadřovat bez omezení k jakémukoliv tématu projednávaném na veřejném zasedání zastupitelů, ale nejen to, mám právo hovořit o všem, co uznám za vhodné. Stejně, jako každý zastupitel.

Veřejné zasedání zastupitelstva řídí starosta města. Pokud není v sále přítomen, role moderátora se ujímá první místostarosta, tedy Jiří Nekvasil (TOP 09, dříve KSČ). Starosta Přenosil, buď mu vzdána čest, mi dává slovo vždy v pořadí, v jakém jsem se o slovo přihlásil. Pak se ale stalo, na veřejném zasedání zastupitelstva ve středu 19. června, že v sále nebyl a zasedání vedl Nekvasil. Projednával se velice důležitý bod, veřejná zakázka za 280 milionů korun. Hlásilo se několik zastupitelů, veřejnost a já též. Podle zákona má vždy zastupitel přednost pro diskuzní příspěvek před veřejností. Já slovo opakovaně nedostal, veřejnost ano.

Dokonce, a to již nepovažuji za zvůli či naschvál, ale přímo za totalitní praktiku bývalého člena KSČ a generála, mě při snaze k problému cokoliv říci, naprosto ignoroval a dal o návrhu hlasovat, aniž jsem měl možnost k tématu vystoupit. Neslýchané! Umíte si představit co by se stalo, kdyby to někdo udělal jemu?

Pravda, vrátivší se starosta mi posléze slovo udělil, ale bylo to již po hlasování, takže mé argumenty byly jenom mlácením prázdné slámy.

Má diskriminace ze strany místostarosty Nekvasila neunikla i dalším z opozičních zastupitelů. Nemá mě rád. Má na to právo, jsem až příliš razantní kritik, ani já nemám rád jeho, pro jeho aroganci i názory, se kterými se nehodlám smiřovat, ale nikdy bych si nedovolil chovat se k němu jako on ke mně. Na rozdíl od místostarosty Nekvasila si neustále uvědomuji, že se kdysi udál rok 89 a poměry se změnily.

Na rozdíl od něho stále vyznávám rčení Voltaira v konventu. Řekl: „Pane, s vašimi názory bytostně nesouhlasím, ale budu se do krve bít za to, abyste je mohl svobodně pronášet.“

A to je ten rozdíl.

Vladimír Kapal

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.