Město očima nezávislého člověka

NE. Prosím NE.

13.09.2012 13:17

Dovoluji si reagovat na článek „K nezájmu jsme byli donuceni“, který byl jakousi reakcí na můj článek „Proč nezájem“.

Poznatky a zkušenosti pisatele uznávám. Osobně jsem se v životě mnohokrát spálil. Za svou „nelhostejnost“ jsem se dostal i do situace, že jsem sháněl neprůstřelnou vestu, byl jsem fyzicky napaden nebo na to doplatil kariérně. Souhlasím i s tím, že se to v dnešní době nevyplácí, pokud se něčeho špatného všímáme a snažíme se proti tomu něco dělat.

Zastavme se u toho slova „v dnešní době“. Přichází otázka – a co bude později? Odmítám to – ničeho se nevšímat! Dnes se nezajímáme, co dělá cizí nerozumné dítě. Zítra budeme přehlížet, že darebák krade staré paní tašku s peněženkou, zavřeme oči když někoho budou bít. Abychom nemuseli svědčit. A pak? Pak třeba budeme ležet na zemi a gauner do nás bude kopat za nezájmu kolemjdoucích! Proč? Protože na počátku jsme byli lhostejní a měli obavu z nepříjemnosti.

K čemu to vede darebáky? K poznatku, že lidem je to jedno a proto si mohou stále více dovolovat. Stačí jen lidi zahánět do kouta, čím více, tím lépe. Oni se budou stále více bát.. Pozor, zlo vyrůstá z maličkosti!

Pokud slušní lidé budou lhostejní a okamžitě nepodpoří jeden  druhého, budou je časem ovládat darebáci. Protože značná část společnosti je krátkozrace lhostejná, tak se již dnes, jak uvádí pisatel, všímavost nevyplácí.

Proto prosím – NE- nebuďte lhostejní. Darebáci se musí bát, ne slušní lidé. Ale samo to nenastane, všichni jsme tvořiteli stavu společnosti.

Připomenu, jako činím i jindy, slova našeho velikána T. G. Masaryka –„Lhostejnost je horší než nevědomost“. Vzpomeňte prosím ve vážných situacích na jeho slova.

Že „K nezájmu jsme byli donuceni“ není pravda.  K nezájmu jsme se rozhodli!

Předpokládám, že znám jméno pisatele onoho článku. Není  ani  pravda, že se ničeho nevšímá. Bojuje za dobrou věc, více než mnozí z nás, a to opakovaně. Jen reaguje jinými prostředky a jindy. Za to mu velice děkuji, ale s názvem jeho článku nemohu souhlasit.

František Štecha

 

František Štecha má pravdu, ale…

 

Františka Štechu znám po řadu desetiletí a je to můj nejlepší kamarád. Znám ho, vím, jak přemýšlí, vím, jak se chová a také vím, jak moc mu vadí jevy, které popisoval.

Můj příspěvek však byl o něčem jiném. Byl o tom, že v dnešní době je celá společnost lhostejná a není to vina jenom jí samotné. Byl o tom, že legislativa, a to i z nejvyšších míst, stojí spíše na straně viníků nežli na straně obětí a vůbec nestojí na straně svědků nebo těch, kteří do nějakého konfliktu zasáhli. Příkladem nám může být případ zpěváka Maxy.

Domnívám se, že spíše než okřikování kouřících školáků, by se ti, kterým není stav společnosti lhostejný, měli soustředit na pranýřování celospolečenských a především daleko závažnějších jevů. Kouření dětí, stejně jako jejich nedobré chování, je především věcí rodičů a školy. Peskováním staršího občana se stejně nic nezmění a jenom si vyslouží od takovýchto dětí urážky, nadávky a posměch.

Já osobně se malichernostmi nezabývám, ty pro náš život podstatné nejsou. Děti vyrostou, dospějí a snad, alespoň některé z nich, dostanou rozum a začnou se chovat tak, jak se očekává. Zabývám se a seč mi síly stačí pranýřuji korupci, rozkrádání peněz z našich daní, klientelistické chování politiků na všech úrovních. Kritizuji a zveřejňuji aroganci volených zástupců lidí k nim samotným, bojuji proti nabubřelosti a nepostižitelnosti státních úředníků. Po celá léta bojuji proti zločinnosti bílých límečků včetně zákonů, které sami pro sebe přijímají.

Tady vidím potřebnost nelhostejnosti veřejnosti, právě zde je místo pro to, aby si lidé uvědomili, že jejich lhostejností přicházejí o spokojený a klidný život. A nikoliv tím, že někde jakýsi kluk kouří a nikdo si toho nevšímá.

Můj kamarád Fanda Štecha, na rozdíl ode mne, rozšířil svůj boj a snahu i na maličkosti. Já se maličkostmi programově nezabývám. Cílím na větší ryby a horší činy nežli je kouření školáků, na sice zákonné, ale korupce plné veřejné zakázky malého rozsahu a na další podobné nešvary vládnoucí dnes zemím v české kotlině.

A stejně jako přítel Štecha, to činím bez ohledu na vlastní bezpečnost a klid, vždyť jsem byl kvůli mé publikační činnosti již celkem šestkrát zatčen, a to prosím až po roce 89, zadržení či předvolání na VB před listopadem nepočítám, respektive, tehdy jsem s tím počítal.

I já byl přepaden, byly mi vyraženy zuby, bylo mi několikrát vyhrožováno fyzickým násilím. Naposledy se to stalo již jako zastupiteli pro mé vystoupení  při veřejném jednání. A ač byla, dle mého názoru, naplněna skutková podstata trestného činu – vyhrožování násilím skupině osob či jednotlivci, naše policie udělala to, co vždy. Předala trestní oznámení přestupkové komisi.

Proti tomu bojuji a tady vidím ten rozdíl mezi mým bojem a snahou a snahou přítele Štechy. Maličkostmi se opravdu nezabývám, i když s ním souhlasím v tom, že z počátečních maličkostí se mohou narodit závažné trestné činy. Jenomže bojovat na těchto dvou frontách je pro jednoho, již staršího, člověka příliš. Já se soustředil na ty velké a budu to tak dělat i v budoucnu.

A dovětek na závěr. Milý Fando, kamaráde, nikdy, po celá léta, jsem neřešil rozdílnost názorů přes média. Je to totiž nekonečný příběh a stránky by byly plné názorů, reakcí a dalších názorů a lidi, čtenáře, by to přestalo brzo bavit.

A ještě jeden důležitý fakt. Brandýské noviny jsou mé. To znamená, že pokud pod článkem není napsáno jméno, pochází z mého pera.

Přeji ti mnoho sil v dalším boji proti nepravostem, vždyť jsme na jedné lodi, a doufám, že se nám společně alespoň něco málo podaří změnit.

 

Tvůj přítel Vladimír Kapal

 

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.