Necenzurovaný tisk a zpravodajství? Jenom sen!

V minulém režimu bylo naprosto normální, že každá redakce, vydavatelství a další masmédia měla jako běžné pracovní místo cenzora. Veškeré informace se pak ředily právě přes tyto cenzory, aby se, nedej Bože, lidé nedozvěděli pravdu. Svobody tisku a zpravodajství jsme se na chvíli dočkali při politickém vzedmutí v osmašedesátém, ale uťaly ho ruské tanky. Krátce po devětaosmdesátém se tisk osvobodil od jařma cenzury, stejně jako elektronická masmédia, aby se však velmi rychle vše vrátilo do starých kolejí. Lidé se přece pravdu dozvídat nesmějí. A dnes? Informace jsou tak cezené, že se do povědomí lidí nedostane nic, co by mohlo současný režim ohrozit. Dokonce to došlo tak daleko, že si různá uskupení platí diskutéry v tak oblíbených diskuzích pod články na různých serverech, kteří v nich prosazují pravdu z pohledu jen té jedné a nejideálnější strany. Ať už zleva nebo zprava. Dokonce mají, opět jako v minulosti, placenou funkci cenzora, jenom ji nyní nazývají administrátorem.

V plné míře to platí, a možná, že ještě více než jinde, u různých městských tiskovin. Tam se většinou nepřipouští materiály nejen občanů, ale dokonce i opozičních zastupitelů. Demokracie jako hrom!

Velikým problémem, jak to vidím já, jsou i různí velmi mladí redaktoři. Aby si udrželi místo, jsou vůči vydavateli tak servilní, že si ani nedovolí pustit do tisku něco, co by se jejich chlebodárci nelíbilo. A to ať už se jedná o městské či soukromé tiskoviny nebo elektronická média. Cyklostezka je „in“, takže je nemyslitelné, aby vyšel kritický článek. Kritika vedení města? Nemyslitelné! Vždyť by se papaláši mohli začít mstít. A pravda pláče! Občan, čtenář, je masírován ze všech stran tak, že se po čase tomuto trendu podřídí a chová se tak, jak se chovat má. Tedy jako ovce jdoucí na porážku! Kdopak to jen říkal, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou?

Byla stávky odborů proti reformám, které lidi ožebračí. A lidé, zmasírovaní cenzurou a placenou klakou v diskuzích, zůstali doma. Na Islandu se lidé ožebračování a okrádání vládou, bankéři a vysokými úředníky postavili na odpor a vypráskali je. Začalo to tam už v roce 2009 a u nás ani slovo, co kdybychom se snažili Island napodobit? V západní Evropě jsou na denním pořádku desetitisícové demonstrace proti ožebračování lidí. A tady? Skoro nic, ticho po pěšině! Téměř se o tom nepíše a nemluví.

Sakra, lidi, copak jsme opravdu až takové ovce, že se necháme beztrestně okrádat a ožebračovat? Copak v sobě už nemáme kousek odvahy, vzteku a odhodlání, abychom ty zloděje, které připraví našim dětem a vnukům doživotní dřinu za pakatel bez naděje na důchod? Copak si necháme líbit, že nám zdražují úplně všechno, aby se pár lidí mělo ještě lépe?

Mimořádná schůze brandýskoboleslavského zastupitelstva byla původně svolána, aby padlo vedení města a rada. Jak to vypadá teď, bylo svoláno naprosto zbytečně, pravděpodobně ztratili rebelové v zastupitelstvu odvahu. Nestálo by za to přijít a pěkně od plic říci, co si o tom dění v našem městě myslíte a žádat o změnu? Nebo i nadále souhlasíte s neustálým zvyšováním poplatků? Třeba za popelnice, které by mohly být až desetinásobně dražší, jak si vymyslel šílený chemický Alí, jinak ministr financí Kalousek se svým nohsledem a idiotem Drábkem?

Je to jenom na nás, tak už konečně přestaňme být ovcemi jdoucími pokorně na porážku a začněme se bránit.