Město očima nezávislého člověka

Nejlepší (ne)přítel člověka

22.07.2014 10:24

Mám rád zvířata, především ty, které si člověk chová nejen pro užitek, ale i pro radost, takže psi a kočky. V životě jsem měl čtyři psy. Ten první, taková pouliční směs to byla, musel být utracen, několikrát pokousal malou tříletou dceru, a to i za to, že mu nechtěla dát kus mlsku, který chtěl, ale ona taky, a tak ji kousl do tváře.

Potom to byli po sobě dva němečtí ovčáci, oba byli skvělí psi, hlídači, mazlíčci, opravdoví kamarádi nejen dospělých, ale i dětí, a těch především. Poslední příslušnicí psího rodu byla Betka, krátkosrstá jezevčice. Přivezla jí dcera s budoucím manželem. Byla z chovné stanice a byla přespočetná, takže měla být utracena. Dcery se jí zželelo a přivezla ji k nám, i když věděla, že po smrti obou ovčáků, oba byli již velmi staří, když nás navždy opustili, už žádného psa nechceme. Dobře věděla, že si nás malinkaté štěňátko získá, žila s námi čtrnáct let, než se odebrala do psího ráje a já ji doslova a do písmene obrečel.

Ani jeden ze psů neštěkal. Tedy, že by byli němí, to nemyslím, byli zkrátka tak vychovaní, že neštěkali. Nenáviděl jsem to. A přitom oba ovčáci byli perfektní hlídači, zvláště Rex, ten byl obzvláště ostrý, že mu nikdo nechtěl dělat na cvičáku ani figuranta. Ale neštěkali. Ovčáci jen cenili zuby a strašlivě vrčeli.

Mám totiž lehké spaní, a pokud by psi v noci štěkali, třeba na kočky a vzbudili mne, do rána bych už oko nezamhouřil, a proto jsem je to šílené štěkání odnaučil. U jezevčice Betky to byl problém, ale i ona se naučila neštěkat.

Teď už psa nemám, žena je alergik a nesnáší zvířecí srst, i kocourek, nalezenec, musel z domu. Zato si soused naproti přes silnici pořídil nového ovčáka. Ten starý mu umřel a byl to skvělý pes, byli jsme velicí kamarádi. A po nocích neštěkal.  S tím nynějším však kamarád nebudu. Celé noci proštěká. Stoupne si ke vrátkům, přímo naproti našim oknům, třeba v jednu v noci, stojí, čumí jak idiot a štěká a štěká až do pěti, šesti do rána. I soused je z něj na mrtvici.

Nedávno jsem četl fejeton, či blog o tom, jak jedna paní je nešťastná, že ji soused hází v noci ke psu petardy, když přece nedělá nic jiného, nežli že si zaštěká. Tomu sousedovi se nedivím, na vlastní kůži jsem poznal, co to je, když celá rodina v noci nemůže spát. Naštěstí si pes našel jiné místo pro své noční exhibice štěkací, a to za rohem na druhém konci poměrně velké sousedovic parcely a za jeho domem, takže se konečně můžeme vyspat v klidu. Ale rád tohoto štěkacího psího idiota, nikdy mít nebudu.

Z vlastní zkušenosti proto říkám, psi za nic nemohou, pokud je nikdo nevychovává, neučí, tak prostě štěkají. Že to lze psy odnaučit, bylo vidět z příkladu mých psů. Takže netrávit psy, nestřílet po nich, neházet na ně petardy, to vše by patřilo jejich páníčkům. Pokud jsou oni idioty, vychovají ze svého psa idiota také.

Vladimír Kapal

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.