Město očima nezávislého člověka

Několik vět k příspěvkům v diskuzi

15.05.2012 11:20

Vzhledem k tomu, že na většině internetových diskuzích dochází ve valné většině jenom k nadávání, urážení a dehonestaci autorů článků, rozhodl jsem se již před lety, že se nikde podobných diskuzí zúčastňovat nebudu. Nestojí mi to totiž vůbec zato.

Jsou však i příspěvky od lidí, kteří si mou odpověď zaslouží. A proto mé názory k nim prezentuji tímto způsobem.

Nejprve k příspěvku paní Sýkorové. O zpackaném výběrovém řízení na revitalizaci náměstí jsem již psal dříve. Jednalo se, dle sdělení vedení města, pouze o administrativní pochybení. Nicméně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uznal pochybení města, výběrové řízení zrušil a městu udělil pokutu 20 tisíc korun. Tato pokuta byla zaplacena z rozpočtu města, tedy z peněz daňových poplatníků, ale o tom jsem již také psal.

Žádný z úředníků či statutárních zástupců města nebyl za tuto pokutu a oddálení rekonstrukce náměstí nijak postižen. Opět se to schovalo pod kolektivní zodpovědnost. Tenkrát se hovořilo o tom, že tato chyba v zadání výběrového řízení byla úmyslná, aby se do řízení mohly dostat firmy, které by ho měly vyhrát. Ověřené to ale není a také být nemůže, protože zadání výběrových řízení není zveřejňováno, takže to opravdu mohly být jenom pomluvy, a proto jsem to nijak nerozmazával.

Každopádně, ať už byla chyba úmyslná či nedbalostní, znamenalo to pro obyvatele města opětovné prodloužení příšerného stavu náměstí a prodloužení, několikáté, termínu dokončení revitalizace náměstí, aby lidé ve městě mohli konečně žít jako lidé a v normálním městě.

Příspěvek mi poslal i Vítek Rejtar ohledně pracovního nasazení dělníků pracujících na náměstí. V podstatě mu již odpověděl další z diskutérů, nicméně se k názoru Vítka Rejtara, jehož práce na zámku si mimochodem velice vážím, přidám i já.

Dělníci ve stavebnictví se při své práci musejí vyrovnat se všemi nástrahami počasí, ať už s horkem nebo se zimou, tato profese to už sebou prostě nese. Pořídil jsem fotek více, ale pro šetření místem jsem fotky pracovního úsilí dělníků firmy umístil do fotogalerie. Z nich zcela jasně vyplývá, že se dělníci vůbec, ale vůbec nepřetrhli.

Vloni v létě jsem v Chorvatsku projížděl úsekem dálnice ve výstavbě. Ten den bylo místním rádiem ohlášena teplota 38° ve stínu. Všichni dělníci pracovali jako o život. Ceny za kilometr dálnice jsou tam totiž o polovinu nižší nežli u nás, stejně jako veškeré stavební práce, náměstí nevyjímaje, a proto firma nutila dělníky pracovat i v horku velmi usilovně. Jinak by si asi nic nevydělali.

Tady je horko, a tak dělníci dělají, že dělají. Stejně jako tomu bylo před rokem 89. Nic se přece neděje. Termín se prodlouží, nějakým dodatkem ke smlouvě se cena zvedne a nikdo dělníky nenutí, aby i v horku pracovali tak, jak se má. A pokud by se jim v horku pracovat nechtělo, tak nechť jdou dělat něco jiného, dodávám.

A mimochodem, většina dělníků, pane Rejtare, byla ve vašem věku a mluvila rusky, snad Ukrajinci. Takže asi nějaká mozková příhoda, jako u vašeho otce, čehož mi je opravdu upřímně líto, opravdu nehrozila vzhledem k jejich věku.

Mně, stejně jako všem obyvatelům města, je naprosto jedno, zdali je vedro nebo zima, chci, stejně jako naprostá většina lidí z města, aby bylo náměstí už konečně hotové a opravdu je mi jedno, jestli je ten který den horko nebo zima nebo prší. Zkrátka, náměstí je ve strašlivém stavu již hrozně dlouho. A o tom to vše bylo.

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.