Pískovna – o nás bez nás!

Těžba písku na Proboštských jezerech dospěla až k hranicím obce Borek a firmě, která vznikla privatizací státního podniku začal docházet prostor k další činnosti a nemalým výdělkům. Nejprve, po roce 2000, proběhla jednání o rozšíření těžby v prostoru mezi stávajícím jezerem a korytem Labe. Při jednání EIA (vlivu činnosti na životní prostředí) již tenkrát upozorňovali entomologové z Národního muzea, že právě v tomto prostoru žije vzácný druh brouka, který se již v republice nevyskytuje. A proti těžbě se postavili. Těžaři tehdy slíbili, že před započetím těžby brouky nechají vysbírat a přemístit. Nikoho jsem sbírat vzácné brouky neviděl, zůstalo opět jen u slibů a v prostoru se těží.

Ale i to bylo pro nenasytnou společnost málo, a proto v roce 2005 požádala o stanovení dalšího těžebního prostoru, výhradního ložiska, na pozemcích u jatek. Prostor by měl zasahovat pomalu až původním hradbám města, které roku 1351, které nechal opět vystavět císař Karel IV.

Firma Tapas Borek, jeden z představitelů firmy Vladimír Bouček žije po léta ve Staré Boleslavi, až moc dobře věděla, že lidé by s dalším rozšiřováním těžby písku a tím i následném zvýšením kamionové dopravy ničící ve stále větší míře město, nesouhlasili, a proto dělala vše pro to, aby se záměr na veřejnost příliš nedostal. Když v roce 2006 probíhala jednání o stanovení nového výhradního těžebního ložiska u jatek, nikde se tato informace neobjevila, pouze na úřední desce, kterou však nikdo nečte. Nechápu, proč mi tehdejší, ale i současné vedení města, tuto informaci nezavolalo, abych mohl rozpoutat veřejnou debatu. Asi to nebylo v zájmu města.

 Souhlas tehdy vydal Odbor životního prostředí v Praze, které vede Vladimír Horáček, stejně jako stavební úřad v Brandýse. Toto rozhodnutí se nejvíce dotklo majitelů pozemků v tomto ložisku, neboť je zde stavební uzávěra a až do vytěžení prostoru nemohou se svým majetkem svobodně nakládat.

O vzniku těžebního ložiska tak rozhodli úředníci v Praze, o nichž jsem přesvědčen, že jim osud města a lidí v něm žijících, je stejně lhostejný, jako bouře na Marsu. Rozhodovalo se tudíž opět o nás bez nás.

Aniž by bylo vydáno povolení k těžbě, začal Tapas Borek s přípravami. U jatek se objevilo ohromné rypadlo a probíhají zkoušky s jeho provozem. Vše nasvědčuje tomu, že firma má od někoho z vedení města příslib, že se město proti těžbě nepostaví. Změnou, a to dosti podstatnou může být usnesení zastupitelstva, které s těžbou nesouhlasí. Aby znělo toto usnesení právě takto a nebylo moci je vykládat víceúčelově, tvrdě jsem se postavil na zasedání zastupitelstva proti původnímu návrhu starosty Přenosila, který navrhl, že zastupitelstvo pověřuje radu města ke zjištění možností omezení či zastavení povolení k těžbě písku u jatek. Toto usnesení by se totiž dalo zneužít tak, že by rada města oznámila, že se proti těžbě nedá nic dělat a těžit by se na dalších čtyřicet let začalo. Jsem rád, byť jsem musel zvýšit hlas a v projevu přitvrdit, že se mi nakonec podařilo přimět zastupitele k usnesení, že město s s těžbou u jatek nesouhlasí.

Usnout na vavřínech však nesmíme. Až moc dobře víme, že firmy s penězi dokáží různá usnesení zastupitelstev obejít a svůj byznys nakonec i přes odpor lidí uskutečnit. Jedná se totiž o opravdu velké peníze, musíme si totiž uvědomit, že vytěžený prostor by se měl zavážet, což je výdělek dvakrát vyšší než samotná těžba písku. A proč bychom měli my lidé, kteří ve městě žijeme již v několikáté generaci, pro něčí zisky trpět? Proč bychom si měli nechat ničit domy náklaďáky, za své peníze je opravovat a firma by vesele vydělávala?

Tapas Borek navíc, na rozdíl od firmy Jampílek, vůbec nepřišla s jediným kompromisním řešením, alespoň o něm nevím. Jampílek se podílel svými náklady například ve Skorkově a jeho dalších obcích při výstavbě kanalizace a ČOV, a to ani náklaďáky přes obec nejezdí. V Křenku dokonce tato firma postavila novou silnici vedoucí mimo obec, aby těžbou nebyli místní občané a jejich nemovitosti vůbec poškozeni a obtěžováni. A Tapas? Ani slovo o tom, že by se mohl nákladově podílet na výstavbě obchvatu kolem Staré Boleslavi nebo jej dokonce postavit, když by zde chtěl dalších čtyřicet let těžit, aby se lidem alespoň trochu ulevilo.

Proti dalšímu rozšiřování těžby písku musíme všichni společně bojovat všemi silami, které nám poskytuje zákon, co největší množství lidí ve městě by se mělo připojit ke snaze občanského sdružení paní Martínkové, aby v boji nezůstalo osamocené. Měla by opět vzniknou petice proti těžbě písku u jatek, aby se někteří páni úředníci nemohli nechat „přesvědčit“ a těžbu povolit.

Těžbou písku v dalším prostoru bychom se stali nevolníky, otroky řvoucích a čoudících kamionů. A já nevolníkem ani otrokem být nechci a věřím, že ani většina lidí ve Staré Boleslavi!