Město očima nezávislého člověka

Pohádka jako šitá na Českou republiku

08.11.2012 11:53

Kdysi v Indii do jedné vesnice přijel muž a oznámil  vesničanům, že vykupuje živé opice. Za každou nabízel 3 dolary. Vesničané věděli, že v okolí žije mnoho opic, a tak přestali hospodařit na své půdě a šli chytat opice. Nachytali jich dost a muž je od nich opravdu koupil.

Jenomže množství opic v okolí se snížilo, a proto se vesničané přestali zabývat jejich chytáním a vrátili se na svá políčka. Nato však muž oznámil, že nyní bude vykupovat opice za 7 dolarů. To už byly pro vesničany pěkné peníze, a proto vesničané opět začali opice chytat. V okolí však opice již zmizely a lidem nezbývalo nic jiného, nežli se vrátit k práci na polích.

Muž zvýšil nabídku na 10 dolarů za kus. Ale opice zde již žádné nebyly, proto muž zvedl nabídku na 50 dolarů za kus. Zároveň však vesničanům oznámil, že musí odjet do města a opice po 50 dolarech za kus bude vykupovat jeho asistent.

Jakmile muž odjel, asistent svolal všechny vesničany a řekl jim: „Podívejte se, v těchto klecích je 10.000 opic. Každá z nich má teď cenu 50 dolarů. Já vám je prodám po 30 dolarech a až se šéf vrátí, můžete mu je prodat po 50 dolarech.“

Vesničané dali dohromady všechny zbytky úspor, mnozí z nich prodali své farmy a někteří se museli hodně zadlužit. Nakonec všechny opice vykoupili.

Od té doby už nikdy nikdo neviděl ani šéfa ani jeho asistenta. Jenom opic bylo v okolí stejně jako dříve a vesničanům zmizely jejich peníze stejně, jako zadlužené farmy. Zbyly jim jen oči pro pláč a žebrácká hůl.

Pochopili jste tento trik? Potom vítejte na Wall Street, v MMF a v EU. Takto fungovalo vše, co nám Západ po roce 89 nabídl. Můžeme se potom divit, že jsou zlikvidovány věchy naše továrny nebo patří cizincům, můžeme se divit, že je zlikvidováno zemědělství, které dříve zabezpečovalo potravinovou soběstačnost státu?

Nyní se všude pěstuje řepka a my musíme vše kupovat ze zahraničí, prakticky byly zlikvidovány chovy prasat a skotu a my jíme deset let prošlé a zmrazené maso ze supermarketů a dovážíme i cukr. Nepatří nám už vůbec nic.

Jsme soběstační už jen v tom, že jeden druhému závidíme i to hovno, které nám tady ještě zbylo.

Tak to je pohádka či příběh, který mi přišel e-mailem. Bohužel je to pravdivá pohádka, proto jsem se o ní podělil se čtenáři.

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.