Město očima nezávislého člověka

Pomohlo by snad jen sekání rukou

04.02.2013 11:15

Minulý týden bylo v sousední vesnici vykradeno pět domů. Ztrácely se jenom peníze, vzácné obrazy a šperky. Elektroniky si zloději už ani nevšimli. A proč také, že? Vždyť je jí v bazarech dost a dost,  takže by zloději nic nevydělali.

Tento týden vykradli zloději dům sousedů. Majitelka byla až do půl páté doma, tedy do doby, kdy se začalo pomalu stmívat. Pak musela odjet. Když se s manželem oba vrátili domů, bylo to po osmé hodině večerní, dům byl vykraden.

Peníze zloději nenašli,, nenechávají je tam, ztratily se ale nějaké šperky, drahé hodinky a hlavně mince. Daleko větší škodu však zloděj způsobil ničením zařízení. Nějakým nástrojem vylomil a zcela zničil plastové okno, se zamčenými skříněmi, kde bylo jenom šatstvo, se nenamáhal, prostě je vylomil. Ale nejhorší škodu způsobil tím, že otevřel dokořán dvě střešní okna. A ono lilo jako z konve. Ve velkém pokoji byla naprosto zničena plovoucí podlaha. Okna otevřel snad ze vzteku, že nenašel peníze.

Policie přijela až za dvě hodiny. Vše si nafotila, sepsala, ale otisky prstů se ani nesnažila sejmout. A proč také? Stejně nikdy zloděje honit nebudou. Nějaký čas si oznámení o vloupání do domu nechají, pak ho odloží, jako skoro všechny tyto případy.

A pokud se jim, spíše náhodou, podaří zloděje chytit, soud ho možná dokonce i odsoudí do vězení, ale než se na něj dostane řada, klidně si může loupit dál. V podstatě se nemusí ničeho obávat, případů vloupání do domů, aut či bytů je strašně moc, objasněnost je pak strašlivě nízká.

Podobných loupeží přibývá. Dokud bude policie bezzubá, stejně jako soudy, nic ke snížení počtu těchto loupeží nepřispěje. Snad jedině návrat ke středověké či islámské tradici, kdy se dopadeným loupežníkům sekaly ruce. To by snad lupiče trochu odradilo.

A další záležitost, která se u nás množí jak ony pověstné houby po dešti. Šli jsme na Kladně nakoupit do supermarketu. Proti nám šlo pět či šest výrostků. Cikánských výrostků. A před námi  starší manželé s vozíkem s nákupem. Cikáni, řvoucí jak na lesy, ne, nehádali se, jenom si povídali tak, že je bylo slyšet snad za dva bloky činžáků, do ženy vrazili až upadla. Odhadoval jsem, že jí  bylo k sedmdesáti letům. Muž se shýbl, aby jí pomohl na nohy a cikáni mezitím vybílili vozík.

Postavil jsem se jim do cesty. Jeden z těch hajzlíků do mne vrazil, ale jsem mohutnější nežli on, takže odlétl a skončil na zemi. Rozešel jsem se proti těm ostatním. Utekli. I s lupem, samozřejmě. Dokud bude u nás provozována pozitivní diskriminace a cikáňatům se nic nestane, jejich agresivita a loupežnické řemeslo u nich jenom pokvete. Stejně jako u lupičů vykrádajících domy a byty.

Stěžování nepomůže, chtělo by to exemplární tresty. Jenomže na ty u této komunity můžeme zapomenout, zato člověka, který namaloval na předvolební plakáty tykadélka zavřeme.

Spravedlnost po česku. Děkuji pěkně, ale takovou spravedlnost nechci.

Nechci ani soudy, jejichž představitelé – soudci, si soudí podle toho, jak se vyspali. Jak jinak je možné, že jeden soud nějak rozhodne, pachatel se odvolá a druhý soud rozhodne zcela opačně. Máme snad dvojí právo? Máme snad dvojí zákony? Ne, stačí, aby byl advokát kamarád soudce a rozsudek je zcela opačný nežli ten původní.

Vítejme v Česku!

Vladimír Kapal

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.