Město očima nezávislého člověka

Poznámka

11.04.2014 10:45

Nastupující jaro sice poněkud snížilo strašlivý počet nezaměstnaných, který v zimě přesáhl i největší krizi ve třicátých letech, jíž republika prošla, ale i přes nastupující jarní práce v zemědělství a stavebnictví, je nyní bez práce přes 680 tisíc práceschopných lidí. Do tohoto čísla však nejsou započítáni ti nezaměstnaní, kteří nemohou práci sehnat delší dobu a byli již z evidence na Úřadu práce vyřazeni. Lze tak říci, že bez trvalé práce je u nás téměř milion lidí, a to je strašně moc.

Příčiny tak vysoké nezaměstnanosti, vedle stále probíhající recese, jež u nás přetrvává, zatímco v okolních státech už je evidentní vzestup ekonomiky, spočívá i v nesmyslných zákonech. Ty totiž svým způsobem zapříčiňují nezaměstnanost především mladých, vzdělaných a schopných lidí. Ti sice vystudují, ale protože nemají praxi, jsou prakticky nepoužitelní v soukromých firmách, kde vyžadují okamžitou výkonnost. Jednou z možností by bylo zaměstnání ve státní správě, kde by za pomoci starších a zkušenějších kolegů praxi získali, a potom by ji mohli eventuelně využít i v soukromém sektoru.

A právě zde nastupuje nesmyslný zákon. Za minulého režimu byl zákon, že jakmile pracovník dosáhl zákonem stanoveného důchodového věku, automaticky mu končila pracovní smlouva i na dobu neurčitou. Vím to zcela přesně, neboť to byl případ mojí maminky. Pracovala až do dúchodu jako vedoucí skladu zbraní, loveckých, aby bylo jasno. V den odchodu do důchodu měla možnost výběru, buď zůstane ve funkci dále, ale bez výplaty důchodu, tím, že by jela na procenta, což znamená, že by se jí za každý rok připočítalo do výpočtu starobního důchodu nějaké to procento, nebo by důchod požadovala, ale pak by musela funkci opustit, a pokud ještě chtěla pracovat, po zákonem stanoveném mezidobí, by ji firma opět zaměstnala, ale již na podřadné místo. Moje maminka si tehdy vybrala dělat vrátnou na VŠE. Na její místo nastoupil třicetiletý muž s odpovídajícím vzděláním.

Nyní takový zákon neexistuje, byl vypuštěn, jako relikt reálného socialismu. A nastala situace, že velmi mnoho úředníků i po splnění důchodových podmínek pobírá plný starobní důchod, ze svého místa odejít odmítá a pobírá i plný plat. Jelikož se jedná o státní úředníky, odčerpávají ze státu peníze dvakrát. A nikdo nemá možnost je zákonně z místa vypudit. Dopustili by se totiž diskriminace. A tak máme na státních úřadech i sedmdesátileté a víceleté úředníky a mladí, vzdělaní a nadějní lidé, mnohdy mající  již i rodiny, buď žmoulají čepici před důchodci na úřadech práce nebo vykonávají pomocné ´či nekvalifikované práce.

Pokud by totiž podobný zákon, jako za minulého režimu existoval, důchodci by museli své místo na úřadećh přenechat mladým a počet nezaměstnaných by se, vím, že o málo, ale přece jenom snížil. Proč tomu tak je, je nasnadě. Politici, ztrativší mandát, jsou jako vši nalezlí do různých státních úřadů a téměř do smrti parazitují na společnosti. Změnit tento nesmyslný zákon mohou zase jenom politici, ale proč by to dělali? Kapři si přece svůj rybníktaké sami nevypustí, co kdyby nějaký politik už lezl lidem tolik na nervy, že i při ovčí stádnosti obyvatel této země, by ho již nezvolili? Copak by potom dělal? Kam by se nacpal? Přece bychom na něm nemohli chtít, aby ve stáří žil jen za mrzký důchod? A tak zákon nechá tak, jak je. I když lidem škodí.

Vladimír Kapal

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.