Město očima nezávislého člověka

Poznámka

22.04.2013 12:57

Tak jsem dostal pozvánku na Audienci u císaře Karla I. Pořádá ji, jak bylo uvedeno na pozvánce, Město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, Modlitební liga Karla I. za mír mezi národy, Unie evropských vojensko - historických skupin, Tradiční vojensko – historické spolky ČR, Oblastní muzeum Praha – východ, Sdružení Radecký 1766 – 2016, Matice staroboleslavská a Vojenský a špitální řád Lazara Jeruzalémského. To vše za pomoci Armády ČR a Ministerstva kultury ČR.

Na tuto audienci nepůjdu, tak, jak jsem nechodil nikdy a nikdy o ní ani nepsal do novin. Vadí mi totiž. Vadí mi snahy glorifikace mocnářství, vadí  mi servilita vůči cizím panovníkům na českém trůnu a vadí mi, coby zarytému vyznavači republiky a parlamentní demokracie, šlechta.

Jako pěst na oko na mne působí rakousko – uherská orlice u vstupní brány do zámku. Podle mého názoru tam nemá naprosto co dělat, zámek patří městu a město tvoří lidé, kteří tam žijí, tak by na zámku měl být znak města a nikoliv orlice, která je symbolem třistaleté nadvlády Habsburků,

Můj děda se v Rakousku – Uhersku narodil, žil a byl vyhnán do války za mocnářství, které neměl rád. Neměl  rád nucenou poníženost lidu před šlechtou, ze srdce se mu příčilo uklánění před někým, kdo měl jenom  štěstí, že se narodil jako šlechtic. Proto z rakousko – uherské armády utekl a dostal se mezi francouzské legionáře. Za osvobození z rakousko – uherského jha proléval krev, byl čtyřikrát raněn a do konce života nedal dopustit na Masaryka.

Kdyby mohl zažít tuhle monarchistickou šaškárnu, opěvující ty, kteří po staletí vykořisťovali český lid, otevírala by se mu kudla v kapse. Je smutné, hrozně smutné, že zatímco se na počet monarchů konají takovéhle monstr akce, nikdy se v našem městě nekonala, byť jedna jediná akce na počet člověka, který toho pro český lid udělal mnohem více nežli kterýkoliv císař, na počest Jana Husa.  

A máme dalšího z velikánů českých dějin, na kterého můžeme být právem hrdi, Jana Ámose Komenského. Znají ho po celém světě, například když v Santiagu de Chile měl za doprovodu kytaristy představení z textů Komenského Alfréd Strejček, bylo na fotbalovém stadionu na dvacet tisíc převážně mladých lidí, kteří textům majícím velký význam i dnes, projevili takovou úctu, že na závěr si oba umělci zažili neskutečný potlesk ve stoje.

Ani na počest tohoto člověka se u nás nekonala jediná akce, navíc podporovaná městem, což znamená za finanční účasti města, jako tomu je při těchto mocnářských šaškárnách. Dnes se tito lidé úctě netěší, na rozdíl od mocnářů, a tak se nic nekoná. Pomalu upadají do zapomnění nebo, v případě husitů, podle slov prý kněze Halíka, se o nich hovoří jako o banditech, vandalech a zdivočelé zločinecké bandě.

Město se chová podle toho, jací lidé jej ovládají. A tak se nyní po řadu let konají monstr monarchistické akce s poníženým až servilním akcentem. Tudíž nic pro mne. Jsem Čech a jsem na to hrdý, i když se to dnes nenosí a podobné akce mi jdou proti srsti.

Pokud by se v příštích komunálních volbách složení vedení města změnilo, usiloval bych všemi silami o to, aby ze zámecké brány orlice zmizela, připadá mi to jako výsměch všem poctivým Čechům ve městě.

Vladimír Kapal

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.