Město očima nezávislého člověka

Poznámka

28.04.2013 11:13

Po zveřejnění článku o konání monstr monarchistické akce Audience u císaře, a po vyjádření názoru, že nejsem příznivcem podobných, servilitou k mocnářství se vyznačujících akcí, jsem dostal e-mail. Autor mi v něm vyčinil, že nemám rád historii, nemám rád významné akce k historii se vztahující a že z mého článku čiší nenávist k vedoucímu odboru kultury a cestovního ruchu Milanu Novákovi.

Není tomu tak a autor se kardinálně mýlí. Historii mám naopak velice rád, tvrdím už po celá léta, že ten, kdo nezná vlastní historii, bude nucen si ji prožít znovu. Ostatně to není má myšlenka, ale myšlenka klasika.

Co však nemám rád, a to tak, že velmi, jsou snahy uvrhnout město do područí proněmeckých monarchistických aktivit. Považuji se za člověka, který má rád své město, svou vlast. Dnes už to v módě není, ale dříve se podobná smýšlení nazývala vlastenectvím. Dnes je naopak v módě překrucovat historii. A to je záležitost, se kterou se nechci smiřovat a také to dělat nebudu.

Byli to právě Habsburkové, za jejichž panování se potlačovala čeština a lid byl nucen na úřadech mluvit pouze německy. Bylo to právě za panování Habsburků, kdy se v pobělohorské době pálili česky psané bible. A byli to titíž Habsburkové, za nichž se českému národu žilo ještě hůře, než je tomu nyní.

Vadí mi glorifikace monarchů německého původu, vadí mi, že se naši historičtí velikáni upozaďují a naopak vyzdvihují ti, kdož z českého národa jenom tyli. A vadí mi i to, že lidé, v intencích současného trendu, na tyto naše velikány zapomínají. A podobné monstr akce na jejich počest k tomuto všeobecnému povědomí lidí přispívají.

Před lety jsem na podobné akci na zámku byl společně s tehdejším kancléřem Veiglem, se kterým jsem při této akci dělal rozhovor. Tuším, že se jednalo o akci nějakého rakouského dragounského regimentu, který u nás ve městě kdysi působil. A hrála se přitom někdejší rakousko – uherská hymna, kterou složil Joseph Haydn. A právě z této skladby si nacistické Německo udělalo svou hymnu. Jenom v jiné úpravě a poněkud rychlejší. A lidé na nádvoří zámku se při jejím hraní, světe div se!, se postavili do pozoru, jako by se jednalo o naši hymnu.

Spolu s kancléřem Veiglem jsme popocházeli po nádvoří a povídali si. A vtom se na nás obořila starší dáma s tím, že se při hymně nesmí povídat a musí se stát v pozoru. Bylo to pro nás oba strašlivé zjištění. Skladba, tak podobná Deutschland über alles, přiměla téměř všechny návštěvníky stát v pozoru a vzdávat jí čest. Lidé, oblečení do rakouských vojenských uniforem, stáli v pozoru a salutovali. „To je hrozné, připadá mi to, jako by ti lidé vzdávali čest nacistické hymně,“ pronesl tehdy kancléř.

Ta paní, zřejmě pod vlivem situace a ovlivněná salutujícími milovníky vojenské historie, si zřejmě ani neuvědomovala, co vlastně řekla. A právě v tomto vidím velké nebezpečí podobných monarchistických akcí. Lidem, kteří se o historii vůbec nezajímají, vtloukají do hlavy, že vlastně monarchie, v podání rakouských a německých panovníků, byla pro nás vlastně dobročinná. Opak byl pravdou!

Naprosto stejný názor mám na oslavy svatého Václava. Ani ty nemusím. Podle posledních výzkumů antropologů a historiků, byli Václav s Boleslavem pouze nevlastní bratři. Jinak by musela mít matka Boleslava Drahomíra syna Václava asi v sedmi letech. Kult svatého Václava vytvořila katolická církev, neboť ve středověku potřebovala světce, aby se jí lépe ovládal prostý lid.

Později se tohoto velice proněmeckého knížete chytili nacisté a udělovali svým věrným Svatováclavskou orlici. Především Čechům, kteří jim sloužili věrně a neochvějně. A přitom, dle historiků, skutečné základy českého státu položil po dobu třicet sedmi let panování právě kníže Boleslav I., později nazvaný katolickou církví Ukrutným.

Můj děda prožil první válku, byl čtyřikrát zraněn a byl jedním  z mála, kdož přežil strašlivé běsnění u Verdunu. Po celý svůj život, zemřel v roce 1969, byl hrdý na to, že pomáhal vybojovat naši nezávislou, hrdou a svébytnou republiku. Při jeho vyprávění jsme strávili mnoho hodin a vždy mi říkal, jak skvělé pro náš národ bylo, že jsme se zbavili Rakouska – Uherska. Tak proč ho nyní velebit?

Mám rád své město, mám rád svou vlast. A nechci, abychom zapomínali na ty, kdož celým svým životem, a v případě Mistra Jana Husa i strašlivou smrtí, či exilem, jako v případě Jana Ámose Komenského, pro český národ a vlast udělali tolik záslužné práce.

Pokud by se konala ve městě akce na připomenuti a vzdání cti těmto lidem, nebo například císaři Karlu IV., nebudu tam chybět. Ale s akcemi na počest těch, kdož český národ utlačovali, ponižovali a odírali, souhlasit nemohu a ani nechci. A o nenávisti k hlavnímu

 organizátorovi této monstr akce se nedá vůbec hovořit. Uznávám, že Milan Novák toho pro brandýský zámek udělal více než kdokoliv jiný, jenom mám jiný názor na naši minulost. A svým bytostním založením jsem příznivcem republiky, parlamentní demokracie a odpůrcem monarchie, toť vše.

Vladimír Kapal  

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.