Město očima nezávislého člověka

Stále více lidí neunese náklady na bydlení

01.11.2013 15:20

Neustálé zvedání cen a poplatků spojených s bydlením, reálné snižování příjmů zvýšením DPH nad únosnou mez, způsobuje, že stále více obyvatel nedokáže ze svých příjmů hradit své bydlení. Vypovídají o tom všechny zápisy z jednání rady města, kde se každý týden řeší prodej stále většího množství volných bytů, jejichž obyvatelé už nedokázali zvládnout náklady na bydlení a byty museli opustit, byli bez náhrady vystěhováni. Kam se tito lidé, a většinou se jedná o rodiny s dětmi, poděli, jaký je jejich další osud, už nikoho nezajímá.

Je to neveselé čtení a maně si při něm vzpomínám na vyprávění mé babičky o životě lidí před koncem 19. a počátkem 20. století. Říkala, že tehdy byli lidé tak chudí, že museli bydlet pohromadě v jednom bytě, a to i tři generace rodiny. Na vlastní byt prostě neměli peníze.

Dnes, v jedenadvacátém století, se k této praxi, tedy sestěhování několika generací rodiny do jednoho bytu, opět vracíme. Vývoj v sociální situaci lidí ve státu se neubírá směrem kupředu, ale vrací se až o dvě století zpět. I toto je výsledek bezbřehého kapitalismu, bez jakéhokoliv sociálního aspektu, který u nás v současnosti zuří. Na sociální politiku státu, tento stát, který by měl být pro lidi, po roce 89, naprosto rezignoval.

O tom, že to tak skutečně je, svědčí i tento případ z našeho města. Rada města dne 12.6.2013 rozhodla zveřejnit záměr na pronájem volného obecního bytu v domě čp. 1119 ve Staré Boleslavi. Za pronájem bytu 2 + 1 o výměře 54,80 m2 požadovala rada města základní nájemné ve výši 6.500 korun za měsíc. K tomu se ovšem musely započítat i nutné další náklady na bydlení, voda, kanalizace, popelnice, elektřina, plyn a další povinné náklady na bydlení.

Rada města tehdy upřednostňovala na nájemce buď samoživitelky nebo rodiny s nezaopatřenými dětmi. Dne 11.9.2013 proběhlo o byt losování a vylosována byla samoživitelka se třemi nezaopatřenými dětmi. Poté uhradila povinnou kauci ve výši 14.576 Kč a podepsala nájemní smlouvu.

Jenomže už za měsíc, dne 14.10.2013 zaslala samoživitelka na odbor majetku města dopis, ve kterém od nájemní smlouvy odstupuje. Jako důvod uvedla, že není schopna pro své tři děti ze svého příjmu uhradit a zajistit vytápění bytu. Na topení jí už peníze nezbyly. Byt fyzicky předala dne 11.10.2013 a zároveň radu města požádala o vrácení složené kauce.

Rada města odstoupení od nájemní smlouvy akceptovala a rozhodla, že samoživitelce bude kauce vrácena a zároveň rozhodla, že byt opět nabídne k pronájmu, samozřejmě za stejné a nesmyslně vysoké nájemné.

Kam se maminka se třemi dětmi, která je na vše sama, poděla, nikoho už nezajímá. A proč také, vždyť žijeme ve státě, kterému jde jen o jedno, o to, jak z lidí vymáčknout co nejvíce peněz, ve státě, který naprosto rezignoval na právo lidí na slušný život, na fakt, že stát je zde pro lidi a nikoliv naopak. Může tedy někdo vyvrátit tvrzení, že se vracíme o sto či dvě stě let nazpět? V otázce bydlení je to prokazatelný fakt.

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.