TOP 09 a jejich antisociální politika v přímém přenosu

Nevěřila jsem vlastním uším, když jsem sledovala v TV úterní předvolební duel mezi Miroslavem Kalouskem a Bohuslavem Sobotkou.

Jedním z témat byla sociální politika, konkrétně Drábkova reforma a její negativní dopad na zdravotně postižené spoluobčany.

Pan Kalousek byl natolik drzý, že nám divákům přímo do kamery lhal, že na reformu doplatil jen minimální počet postižených občanů a byly to pouze individuální výjimky.

Tak já Vám, pane Kalousku, řeknu zrovna o jednom, podle Vás výjimečném případu.

Chlapec, narozený s těžkou formou dětské obrny, který se velice těžce pohybuje, má nedostatečnou  motoriku rukou, špatně mluví a ve svých devatenácti letech umí stěží počítat do deseti, a to ještě s použitím prstů na rukou, byl letos na jaře díky zmíněné reformě bývalého ministra Drábka za

TOP 09 přehodnocen jako méně postižený. V tabulkovém systému, který vymyslel Drábek a spol., a jak je vidět, tak se s ním TOP 09 ztotožnila, totiž rozhodl bod, který tohoto chlapce připravil měsíčně o 4000 Kč. A víte jaký ten bod byl? Zda umí zmáčknou knoflík na mikrovlnce.

Ano, tak přistupuje strana, hlásící se k víře v Boha, k lidem, kteří nejvíc potřebují pomoc. Sebrat jim peníze a uvrhnout je a jejich rodiny, které se o ně starají, do neřešitelně tíživé finanční situace, to dokáží. Na druhé straně ale dát církvím miliardové majetky a další desítky miliard v penězích, to jim připadá humánní a správné.

Vyrůstala jsem v křesťanské rodině, chodila jsem na náboženství, svatbu jsem měla v kostele a jedno dítě mám křtěné. Nemohu ale o sobě říct, že jsem věřící, ale ani že jsem ateista. Mám takovou nějakou svoji víru a honosné kostely k ní opravdu nepotřebuji. Jsem přesvědčená, že farář může dát rozhřešení nebo útěchu i v malé kapličce.

Samolibé a nepravdivé řeči Miroslava Kalouska mě jen ubezpečily v tom, že asociálního přístupu našich pravicových politiků bylo už opravdu dost. Že už bychom neměli dopustit, aby o nás a naší zemi rozhodovali lidé, kterým jde jen a jen o jejich prospěch.

Já nevěřím lidem, kteří se hlásí k víře v Boha, ale jejich skutky to nedokazují. Nevěřím ale ani těm, kteří mají obrovský majetek a teď najednou chtějí spasit naši zem. Já věřím lidem, kteří jsou úplně normální, ctí obyčejné lidské hodnoty a kteří už prokázali, že jim jde skutečně o dobrou věc.

A v našem městě takový člověk, který se uchází o naše hlasy v blížících se volbách je a jmenuje se Stanislav Huml.

Moc bych si přála, abychom za nějaký čas mohli říct, zvolili jsme dobře. Tak si držme palce.

Dagmar Altmanová