Město očima nezávislého člověka

Tři čtvrtě století od úmrtí TGM

05.09.2012 12:32

Zanedlouho, přesněji 14. září, si připomeneme 75 let od úmrtí prezidenta Osvoboditele, Tomáše G. Masaryka. Narodil se v roce 1850 v Hodoníně a zemřel v Lánech, v sídle prezidenta, v roce 1937.

Zajímavostí může být pro občany našeho města i to, že se Masaryk rozhodoval, při volbě sídla prezidenta, právě mezi Lány a brandýským zámkem. Pro Lány se nakonec rozhodl především proto, že v těsni blízkosti lánského zámečku mohl lépe využít své lásky – jízdy na koni, což mu brandýský zámek neumožňoval.

Připomeňme si v krátkosti jeho život. V roce 1872 maturoval a zapsal se na filosofickou fakultu Vídeňské univerzity, kde v roce 1876 získal doktorát z filosofie. Rok poté, 1876 až 1877, pobýval na universitě v Lipsku a v roce 1882 habilitoval na Vídeňské univerzitě.  V roce 1882 byl mimořádným profesorem na České univerzitě v Praze a od roku1897 pak řádným profesorem na Karlově universitě.

Byl poslancem rakouské říšské rady v době Rakouska – Uherska a v roce 1918 byl zvolen prezidentem  nově vzniklého Československa, o jehož vznik se spolu s Milanem Rastislavem Štefánkem a dalšími politiky, nejvýznamněji zasloužil.

Za svůj život byl celkem sedmnáctkrát nominován na Nobelovu cenu míru, ale nikdy ji nezískal. Velmi významně se angažoval v tak zvané Hilsneriádě, po odsouzení k smrti Leopolda Hilsnera za údajnou židovskou rituální vraždu české dívky a dosáhl revizi procesu, při kterém byl rozsudek změněn. Bylo to ještě v době trvání rakouskouherské monarchie, v roce 1898 velmi tím rozezlil řadu antisemitských činitelů.

O něco později, v roce 1906 a v dalších letech se významně postavil proti majetkovým, a nutno říci, že přemrštěným, požadavkům římskokatolické církve na vrácení ohromných majetků, které církvi svým patentem odebral císař Josef II. V tisku, ale i v říšské radě důrazně kritizoval církev, že se namísto duchovní činnosti zaměřila na majetkový prospěch. Například kritizoval, že kláštery a další církevní uskupení vlastnily a provozovaly například vinařství, kdy drobní vinaři museli za pakatel prodávat své výpěstky církvi, která víno za daleko vyšší ceny prodávala. Stejně tak mu vadilo, že i ti nejchudší museli katolické církvi odvádět povinné desátky, i když se jejich nuceným odvodem dostávali do ještě větší míry chudoby, často hraničící s hladověním dětí.

Celkem tři sta šest katechetů, duchovních a prelátů na něho podalo žaloby, ale T.G. Masaryk všech 306 žalob církevních hodnostářů, za obhajoby Václava Boučka, vyhrál. Tyto žaloby, ale i nenasytnost katolické církve ho vedly k tomu, že již jako prezident provedl církevní reformu, při které majetkový vliv církve výrazně omezil,a proto ho katolická církev nikdy jako osvíceného a evropsky, ale i světově uznávaného politika, neuznala.

Je známo rčení, že historie se jenom opakuje. Nyní se opět nacházíme v době, kdy především katolická církev požaduje tak ohromné majetky, že by se jejich přiřčením šílenými a naprosto protinárodně orientovanými poslanci sněmovny, například Markem Bendou, oním podivným doktorem práv z Plzeňské univerzity, fakticky stala největším majitelem pozemků v republice.

Kdyby T.G.M. žil dnes, určitě by se proti tomuto nehoráznému požadavku katolické církve postavil a nebál by se ani jejich případných žalob u soudu, kterými kardinál Duka vyhrožuje.

Vzpomeňme proto 14. září na úmrtí našeho nejlepšího prezidenta, kterému se žádný další nemůže vůbec rovnat a připomeňme si i jeho postoj k církevním majetkům. Připomeňme si, že to byl jediný prezident v historii republiky, kterému na srdci leželo hlavně blaho národa a nikoliv jeho vlastní prospěch.

Byl bych šťasten, kdyby se dal vrátit čas a právě v této době byl Tomáš G. Masaryk na hradě. Moc by národu českému pomohl.

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.