Město očima nezávislého člověka

Upozornění čtenáře

20.09.2012 12:16

Dobrý den,

Jen malý detail o TGM. Tomáš G. Masaryk byl v Brandýse minimálně jednou, neboť jeho podpis je v v „Knize pamětí královského komorního města Brandejsa nad Labem, založené v jubilejním roce 1908.“ TGM se do ní podepsal 1.8.1920.

Předpokládám však, že v Brandýse byl vícekrát, neboť brandýský zámek byl jednou z alternativ jako letní sídlo a nezdá se mně, že by si ho neprohlédl, než se definitivně rozhodl pro Lány. Brandýs si nevybral a možná, že důvodem nebyla pouze větší zahrada pro vyjížďky na koni, ale třeba i stále vřelý vztah obyvatel k předchozímu majiteli zámku.

S pozdravem a přáním nezkreslené historie z obou stran

Vítek Rejthar

 

Děkuji, pane Rejthare,

O existenci pamětní knihy jsem opravdu neměl ani tušení, tím spíše o tom, že by v ní figuroval podpis TGM. Jsem vděčen za informaci a poučen.

Vím ale také, z vyprávění mé babičky a dědy, který sloužil v legendární rotě Nazdar ve Francii za I. světové války a Masaryk ho znal, že pověřeným emisarem ke zjištění podmínek a okolí pro eventuelní výběr brandýského zámku, byl právě můj prapředek J.S. Machar, který do Staré Boleslavi, ale i do Brandýsa zajížděl častěji, ale nebyl jediným. A podle toho, co mi říkali mí prarodiče, si Masaryk vybral Lány především pro lepší možnost vyjížděk na koni. Nikdy jsem od nich neslyšel o vřelém vztahu obyvatel k bývalému  majiteli zámku, ale budiž, mohla i toto být jedna z příčin, proč se TGM usadil právě v Lánech.

A jen pro zajímavost, J.S.Machar, v době, kdy se ještě s TGM přátelil, dokonce uvažoval o koupi domku ve Staré Boleslavi. Ten domek mi můj děda ukazoval a stojí, i když několikrát přestavovaný, dodnes. Tehdy z koupě sešlo, neboť se J.S: Macharovi zdála cena příliš vysoká. Jak mi říkal jak děda, tak babička Macharová, ale také má matka, Machar byl totiž docela lakomý, i když měl ve státní službě a z výnosů svých básní královský příjem.

„Strejček Machar“ si totiž jezdil k mým prarodičům zahrát mariáš o desetníky a často se stalo, že když prohrával – nešla mu karta, tak se často rozčiloval a obviňoval babičku i dědu a dalšího hráče z fixlování. Dokonce jednou prohrál flekovaných sto sedm červených a měl platit 12 korun. Práskl prý kartami o stůl, nezaplatil a odjel. Po čase však dluh vyrovnal se rčením, že dluhy z karet se mají platit, neboť to jsou čestné dluhy.

Zato když mu karta šla a vyhrával, byl samý úsměv a hýřil dobrou náladou a právě při jednom takovém nedělním odpoledni mé matce, sedící mu na klíně, řekl, že se snažil TGM přesvědčit, aby zvolil zámek v Brandýse, ale TGM prý řekl, že mu emisaři doporučili Lány právě pro jeho oblíbené vyjížďky na koni.

Nicméně to vše není podstatné, podstatné je to, a trochu mne to mrzí, že si nikdo, kromě staroboleslavských sociálních demokratů, na pětasedmdesátileté výročí úmrtí našeho prvního a nejslavnějšího a řekl bych, že i nejlepšího prezidenta, nevzpomněl.

Pane Rejhtare, přeji krásné dny

V.Kapal

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.