Město očima nezávislého člověka

Volme nejen srdcem, ale i hlavou

10.01.2013 12:34

Zítra se otevřou po celé republice volební místnosti pro historicky první přímou volbu prezidenta republiky. Jedná se o tolik a častou požadovaný prvek přímé demokracie, která je nejčistší formou tohoto politického uspořádání.

Sledoval jsem velice pozorně všechny peripetie provázející tuto historickou událost a z některých kandidátů jsem byl zklamán. Především z Tomia Okamury, protože se jedná o čirého populistu bez jakékoliv zkušenosti z politiky. Neunesl, po volebním úspěchu do senátu, vyřazení z volby prezidenta pro nesrovnalosti s podpisy.

Dávám mu však plně za pravdu, že kontrola a počítání neplatných hlasů v podání Kubiceho ministerstva vnitra, nemá ve světě obdoby. Zároveň bych se plně postavil za dohodu prezidentských kandidátů z jedné z debat v televizi, kdy považovali za nejčistší a nejpřesvědčivější sbírat méně podpisů, zato však notářsky ověřených. Pak by podobné ústavní stížnosti nepadaly.

Sledoval jsem v televizi všechny diskuze kandidátů a z některých mi bylo smutno. Smutno z toho, jací lidé mají tu odvahu se do volby přihlásit. Především Vladimír Franz se ukázal jako člověk, který toho o politice, ale i o Ústavě, příliš neví a neumím si ho vůbec v této funkci představit.

Stejně tak i kandidáty, kteří jasně deklarovali, že by ve funkci prezidenta nedbali na Ústavu a výsledky demokratických voleb tím, že by, podle jejich vlastních slov, nejmenovali vládu za účasti KSČM, i kdyby tato strana na to měla podle výsledku voleb právo. Jednalo se jak o mnohomluvnou, ale zároveň naprosto nepřesvědčivou Zuzanu Roithovou, stranicky ovlivněného a demagogicky smýšlejícího Přemysla Sobotku a především o Jana Fišera.

Tento kandidát se mi zdá jako vůbec nejvíce nepřijatelný. Jeho kariérismus a členství v KSČ jenom kvůli osobnímu prospěchu, stejně jako působení ve funkci premiéra, za jehož vlády došlo k vůbec největšímu zadlužení státu, je naprosto nebetyčný.

Úsměvně na mne působil, ostatně jako už po dlouhá léta, od doby jeho kancléřování u Václava Havla, i Karel Schwarzenberg. Nic ho nezajímalo, mnoho toho nevěděl, jde mu jenom o jedno, dostat se do čela státu a z této pozice nás zaprodávat. Ostatně, sám kdysi prohlásil, že je Rakušan rodem. A já odmítám mít za prezidenta cizince, byť s českým občanstvím.

Zjevně převyšovali ostatní kandidáty tři lidé. Alespoň tak jsem to viděl a cítil. Především Miloš Zeman a Jiří Dienstbier. Oba dva přesně vědí co a jak by dělali v této funkci, mají přehled nejen o státu, ale i světě a podle mne jsou největšími kandidáty na postup do druhého kola. Jenomže médii zpracovaní lidé tam nejspíše pošlou k Zemanovi i komunistického prospěcháře Fišera.

Velice dobře se představila i Jana Bobošíková. Ze srdce mi mluvila především v otázkách evropské fiskální unie, kterou odmítám stejně jako ona. Jenomže na to, aby měla šanci to nestačí. Především její kandidatura na prezidentku za komunisty se nezapomíná, a tak šanci nemá.

Prezident sice u nás mnoho přímých pravomocí nemá, ale může vahou své osobnosti na politickou scénu velmi výrazně působit. Volme proto nejen tak, jak nám káže srdce, ale používejme i hlavu a rozum. Zvolme si kandidáta, za kterého bychom se nemuseli stydět, takového, kterému nejde o osobní prospěch, o peníze, ale o blaho národa. A zvolme konečně dobře, v minulosti jsme se jako národ ve volbách příliš nevyznamenali.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.