Město očima nezávislého člověka

Vracíme se do totality? Zřejmě ano!

20.10.2014 18:50

Stejně, jako utrácení peněz ze stále prázdnější městské kasy, jde ruku v ruce nekončící nárůst úředníků radnice. Tentokrát se rada města rozhodla, že zřídí další pracovní místo, a to terénní sociální pracovník, zařazený do oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). Toto pracovní místo vzniklo v návaznosti na novelu zákona č. 359/1999 Sb., která přináší zásadní změny v oblasti využívání nástrojů sociální péče ve formě vytváření individuálních plánů ochrany dítěte a s nimi spojeného pravidelného vyhodnocování situace dítěte a rodiny, takže rada města pouze plní zákon.

Od 1. 1. 2015 vstoupí v platnost standardy kvality péče, které mimo jiné ukládají i naplnění personálního standardu, což znamená personálně zajistit dostatečný počet pracovníků tak, aby bylo možno s klienty systematicky pracovat. Dle standardů MPSV má na jednoho sociálního pracovníka připadat 800 dětí ve věku 0 až 18 let. Počet dětí této věkové kategorie, žijících trvale přihlášených ve městě je 22.316. Podle tohoto počtu to znamená, že na radnici by mělo být v této pozici zaměstnáno 28 sociálních pracovníků. Město jich má v současné době 12 a v možnostech města je přijetí jednoho pracovníka do pracovního poměru, jehož náklady, tedy mzda a povinné odvody, budou hrazeny z účelové neinvestiční dotace na výkon SPOD.

Od listopadu bude část tohoto pracoviště umístěna do Staré Boleslavi do prostor uvolněných Městským domem dětí a mládeže, který se přestěhoval do zrekonstruované bývalé hasičárny ve Staré Boleslavi. Platová výše nového pracovníka je dle tabulek zařazena do 10 platové třídy a pracovní úvazek bude činit 40 hodin týdně.

A co z tohoto oznámení rady města vyplývá? Nic radostného. Podle této novely zákona se bude kontrolovat v rodinách každé dítě v uvedeném věku, tedy více než 22 tisíc. Stát tím fakticky dává najevo, že každé dítě žijící na území státu včetně našeho města, je potenciálně ohroženo a musí být kontrolováno sociální pracovnicí, dle jakéhosi předpisu či systému. Znamení to, že tyto pracovnice budou lézt do každé rodiny s dětmi a šmírovat, zdali není dítě náhodou týráno či jinak omezováno. Prakticky to znamená, že každý rodič je dle tohoto zákona podezřelý z týrání dítěte či jiného poškozování jeho práv.

Celý tento zákon z dílny MPSV považuji za hrubé porušení práv rodiny, svobody, ale i charty lidských práv, neboť si neumím představit, jak jinak, nežli za pomoci policie či dokonce městských strážníků, by si tito šmíráci s úředním razítkem a za peníze daňových poplatníků, vynutili vstup do rodiny.

A přitom právě činnost a bezzubost sociálních pracovnic, v případech známých z médií, nezabránila týrání dětí, a to tím nejhorším způsobem. Viz Kuřimská kauza. Nejhorší na tomto zákoně a jeho novele je však fakt, že všichni rodiče, i ze vzorných rodin, jsou zákonem a úředníky považováni za zločince a je nutno o nich vést záznamy a neustále je šmírovat. Nepřipadá vám to, čtenáři Brandýských novin, jako v románu 1984? Mně ano a velmi silně!

Vladimír Kapal

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.